A skoč…

Milan "Svinčo" Svinařík

Máme za sebou jarní a letní část lezecké sezóny. V tomto období se urodilo jistě spoustu husarských kousků na skalách. Pár (slovy dva) bych tímto rád pustil do éteru. Týká se to, jak jinak, našich bab, které se pochlapily (obrazně řečeno) a svou udatností ve skalách leckdy zahanbili nejednoho chlapáka.

Dámský gambit v podání Květy Ukrutné

Květuška Beruška, přezdívaná N.Y.S.K. (nejlepší yosemitská spárařka Květa) nebo též Květa Ukrutná, zahájila pískovcovou sezónu ve velkém stylu na prvním (ostrém) konci lana. Na masív „Nýtová stěna“ v Tisé vytáhla neznámou novou cestu, kterou Jířa ohodnotil na VIIc. Nutno poznamenat, že se jedná o poměrně „kyselou“ záležitost, neb těsně před tím tuto cestu zapytlili dva udatní lezci, Bery s Karlosem. Na pískovcové scéně pak ještě zazářila dalšími vypečenými výstupy v Tiských skalách v oblasti pod Turbázou, kde stylem OS vytáhla několik výstupů od V do VIIa. A to jak rajbáky tak klasické spáry. Není bez zajímavosti, že některé její výstupy pěkně potrápili či dokonce odrazili některé další pokušitele z řad mužské populace, což Berušku očividně blažilo. J Také na nepískovcových terénech se blýskla vyjímečnými výkony. Za zmínku stojí přelezení na prvním fousu Mekyho cesty na strašidlech „Schody do nebe 7 UIAA“ stylem jojo, kdy nestihla cvaknout lano do expresky a otestovala gravitační zákon v praxi.  Navzdory bandaskám a absolvovanému pádu, cestu na druhý pokus dobojovala. Další vyvedenou cestou která stojí za zmínku a kterou složila maturitu z lezení v horoškole strýčka Svinaříčka, je kotvinský hit „Kluk 6+“.  Bery se tak v průběhu lezecké sezóny ocitl v rodinné lezecké hierarchii na druhém místě, nebo-li stal se baličem lana, což okomentoval slovy, že se na lezení vykašle, a že si koupí raději nové kolo. Takže Květušce gratulujeme ke skvělým výkonům a Berymu vzkazujeme: „Běda mužům, kterým žena cesty tahá!“

Už zase skáče přes kaluže

Kdo? Petra Faltejsková. Ohledně skákání je Petra v podstatě klubový rekordman, neb se jí loni v Dolomitech podařilo „seskákat“ nějakých 80 metrů volným pádem od úpatí skalní věže do suťoviska. Předpokládám, že tento rekord půjde jen stěží překonat. Není divu, že ji četná zranění na čas odstavila ze soutěže o „škodiče roku“. Jenže sotva jí doktoři letos na jaře vyndali posledních pár „drátěných výztuh“ z polámaných údů, vrhla se Petra opět do lezení. Rehabilitační lezeckou kůru si odpykala v Perštejně pod odborným dozorem oddílového Bruce Willise (B.B.). Přejeme tímto Petře dokonalou rekonvalescenci, ať to může brzy opět rozjet na plný pecky.   

Broňa = oddílový Lens Amstrong?

„Ano pane doktore, jistě, nebojte tu ruku nebudu zatěžovat. Žádné lezení! Kdepak! Jen trošku to kolo, co jste mi povolil, ale jinak nic! To dá rozum!“ Tak nějak ujišťoval náš další oddílový parašutista Broněk svého ošetřující lékaře, jenž se snaží přeformátovat Broňkův pahnát na ruku. Ale řeči se vedou a voda teče! Rehabilitační cyklotůru pojal Broňa po svém a lousknul si dvěstěkilometrovou projížďku z Liberce do Kadaně.  Blahodárný vliv této kůry si nechte převyprávět od něj osobně, stojí to za to. Nicméně výkon je to přinejmenším úctyhodný, zejména uvědomíme-li si, že měl k dispozici pouze jednu zdravou ruku. Ale stará láska nerezaví, i když ho dostala do průseru, a tak se k ní vrátil ke konci babího léta. Ptáte se ke které? No k lezení přece! Shodou okolností začal tam, kde před lety vyměnil život zhýralého mládence za život zhýralého sportovce, na skalách u Horní Blatné, které nesou jméno Strašidla. Krásné odpoledne jsme si s Párkem zpestřovali sólolezením na Polední skále, která se celá koupala v odpoledním slunci. Babí léto ve smrtelné křeči krásou opravdu nešetřilo a tak není divu, že za chvíli už Broňa funěl jednu cestu za druhou, ruka neruka a pěkně sólíčko, v pohorkách a bez maglajzu. Při pohledu na Broňka, jak levituje na skále stylem levá ruka pravej loket, mi vytanul na mysli Nohavicův nápěv „Teď doktore čum čum čum!“ Myslím že by čuměl. Závěrečnou třešínkou na dortu bylo pro Broňka první přelezení typické kvakerské cesty na nedávno objevené skále, Ztracená Varta. A teprve tam se podařilo Mantaňáckým zvědům  vše zdokumentovat, aby pan doktor věděl, jak umí pěkně léčit a příroda uzdravovat!