Wilder Kaiser

Hanka Hefnerová

2. - 6. 7. 2008

Účastníci: Pavel Bohuněk, Hanka Hefnerová

Před hodinkou jsme se vrátili. Jsem plná dojmů, což je asi nejlepší čas vtáhnout vás do děje. Takže:

V úterý kolem půlnoci přistáváme na parkovišti Griesner Almu (1024m), to bude našim útočištěm po zbytek pobytu. Obrys Predigtstuhlu se v nočním stínu zdá být nepatrný. Budík v 5 ráno mě vyvádí z omylu. Ty jóó, stěna jako kráva, fuj to je vejška.

Balíme a valíme do urputného kopce za urputného vedra a zastavíme až pod pilířem Fleischbanku, kde si myslíme, že je to ono. Prd. Jdeme dál po turistické Ferattě Steinere Rinne a pak suťoviskem k nástupu  Südostwand na Fleischbank (převýšení 748m). Pavel valí nahoru a na prvním štandu slyšíme nekonečný řev, co trhá uši i srdce. Odněkud padá člověk, co ho asi za 10min odváží vrtulník.  Ztrácím chuť pokračovat, klepou se mi ruce i nohy. Pavel se mě snaží uklidnit, zdá se, že ho mnohem více trápím já než ten pád. Pokračujeme dál, lezeme nejtěžší délky za 6+, Pavel úplně s přehledem a jistotou, která mu vydržela už po zbytek cest. Asi v půli se nám za zády rozsvěcují blesky a bouří se i nad Predigtstuhlem. Lezeme velmi rychle, je jasný, že se blíží pěknej průser. Vrchol 2187m cca po 5 hodinách. Žádné kochání, žádné vychutnávání, prší, balíme lana a fofrem „padáme“ dolů.  Při sestupu mi došla veškerá síla a již plně chápu výraz „sotva pletu nohama“. Začínám mít pochybnosti, zda je Kaiser to pravý vořechový pro ženský. Usínáme v 19,00 h J

Čtvrtek volíme odpočinkové lezení na 3 až 4 délkových sportovkách na Wildangerwandlu, vše

max. do 6+. Nástup se přes noc nezměnil, tak ráno zase funíme. Lezení je tam nádherný, exponovaný i položený s výhledem na ledový firny zvolna přecházející do zelených luk posetých kvítky.

Pavel se velmi rychle zorientoval, a už pokukuje po protější stěně (severní stěna Fleischbanku), kam vede na pohled zajímavá linie.  Dnes se cítíme být ve formě a tak si po lezení ještě odskočíme na chatu Stripsenjoch (1527m) na chutný, chlazený, točený…

Z pohody nás vyvádí až blížící se bouřka a následný sestup za totálního deště. Jo a taky se nám malinkato odporoučel stan J.

Déšť přetrval. Celou noc a celé dopoledne. Voláme si domů pro předpověď a přemýšlíme o úprku zpátky do Čech. Předpověď je naštěstí dobrá. Po poledni se počásko umoudřilo, tak vyrážíme k severní straně Nordwandabruch na Fleischbank, cestou Herbszeit 6+ . Ani nevíme, zda to nebude mokrý, případně si dáme trek  po hřebeni  přes Hundkopf a Stripsenjochkopf.  Pavel neváhá a klidně do toho nastupuje i přes občasné, mokré plotýnky.  Cesta je krásná, pohodová. Dostáváme se ke klíčovému místu za 6+.

Voklouzanej, vápencovej rajbas. Slyším jen zezhora „ no co to je za blbost? Musíš to lézt na tření.“  Marně se snažím vyzvědět, kde že by to tření mělo fungovat. Ještě dolez na rampu a slaňujeme dolů.

Večer vypukla vášnivá debata, co polezeme dál. Máme poslední den, vybíráme pečlivě.

Sobota – raníček je brzkej, ale zapotřebí. To je zpravidla okamžik, kdy mívám chuť se na to vyprdnout a užívat si rozkoše, kterou vám péřový spacák poskytuje. Nástupový kopec jsme si zamilovali, s radostí zakopáváme o tak důvěrně známé kameny a boříme se v šotolince.  Dnešní cíl je spojení cest Schüle a Haslacher západní stěnou na Predigtstuhl za 6+.  Trošku nám kazí radost zjištění, že pan Novák ve svém průvodci nakreslil

nástup asi 50m nad zemí,  kam se dostáváme 3kovým až 4kovým lezením skálou totálně rozmlácenou.  Z původních 9 délek vzniká hnedle

11. Lezeme a neskutečně si tuhle krásnou cestu vychutnáváme. Většina lezení je ve spáře. Dostáváme se k velmi vzdušnému traverzu, je to nádhera, zadek máme úplně ve vzduchu a kocháme se pohledem na protější Rebitschovu cestu na Fleischbank 7-, kde zápasí dvojice Rakušáků. A máme tu další traverz, no a ten tak hezký už není, vede totiž z kopce. Fuj, mám strach. Jdu první a neubráním se přidržení dvou smyček. Pavel přelézá čistě. Jsme v předposlední, tuším že klíčové délce. Dlouhá, převislá spára, zakončená převislou, voklouzanou stěnou bez chytů L.  Pavel ji přeběhl jako nic a já se v tom pěkně koupu. Je to fakt těžký, silový. Už nemůžu, tak mi nacvakané expresky přišly docela vhod. Vrcholíme na

Predigtstuhlu (2119m) cca po pěti hodinách a máme radost, protože tenhle výběr cesty byl vskutku famózní.

Cestou zpátky domů jsem našla v průvodci cesty, které by jistě stály za další návštěvu.

                                                                                                                                                                                                          Hafinka