Právě jsem si přečetl úvodník ...

Pavel "Easy" Lev

Právě jsem si přečetl úvodník v Lidé a Hory, kde šéf redaktor rozebírá závislost na lezení. Téma, které v něm vyvolala poslední kniha Reinholda Messnera, který napsal, že nikdy nebyl na lezení závislý. Ani já mu to nevěřím a myslím si, že vy i já patříme k těm šťastnějším, kteří se chtě nechtě, musejí pořád někam sápat. Když pak přijedu po vlnách veder do Tater a jediné dva dny možné k lezení proprší, nebo to alespoň vypadá tak, že každou chvíli bude snad i sněžit, není divu, že jsem z toho pak trochu rozmrzelý. Ano, člověk by si měl vážit toho, co má, brát věci tak, jak jsou, těšit se z radostí, které život nabízí a nějak se poprat s tím, že všechno nevyjde podle jeho plánů. Je sice pravda, že pořád lepší nic nevylézt, než někde blbě zahučet, ale kdy bude ukojena moje závislost, když samotná krása hor nestačí? A to je právě věc, se kterou se musíme všichni poprat, užít si tu krásu a možnost být jí na dosah.  Někomu to jde lépe, někomu hůře, někdo se s tím bude prát celý život. Co je však ale hodně důležité, mít dobrého parťáka. Ten, který není jen do pohody na lezení, ale i do „nepohody“ v přeplněné chatě, která se návalem turistů změnila v saunu, a kterému zbyla energie na vtipkování u pivka a rozežene černé mraky chmur z toho, že se místo na skále, člověk válí na chatě.

Horám zdar, ať to leze a žádné černé mraky! Easy