Tisá, Ostrov

29.-30.5.1999
Autor: Milan Svinařík

V sobotu ráno jsme až napodruhé vyrazili s Vencou a Luckou jejich autem (Fiat Uno) směr Labské pískovce. Auto bylo narvaný k prasknutí, na střeše byla dvě kola, uvnitř tři bágly, tři lidi a dvě kytary. Začínal parný letní den s vyhlídkou bouřek z vedra. Jedeme bez zastávky až do Tisé, kde jsme kolem poledne. Tady se rozcházíme. Venca s Luckou jedou na kolech okruh přes Německo k Labi. Já jdu do Bürschlických stěn, kde mám sraz s Chosém a spol. Našel jsem je bez problémů, a tak se můžeme pustit ihned do lezení. Na Žofii si vyvádím "Starou c. VI RPOS", kde mě pod kruhem potrápil strašný natahovací krok doleva do sokolíku. Tonda, který to šel za mnou, to přešáhnul v pohodě. Dokonce i jeho Kamila to přelezla. Než jsme se nadáli, je tu bouřka a slejvák. Trčíme pod převisem a mezi přeháňkami okukujeme skály. S Chosém jsou tu jeho sestra Dana, Maruš, Haňule, Tonda a Kamila. Opět se vyjasnilo, a tak ležíme pod skálou a čekáme, až to uschne. Brnkám na Kamily kytaru a kolemjdoucí Němci mi hodili 1,5 DM jako potulnému pěvci. Docela prča. Konečně skála jakž takž vyschla a já si vyvádím s Tondou cestu na Besedu "Nová Cesta VIIb RPOS", která mi přišla dost lehká. Přitom nám Kamča hrála na kytaru, takže těžká pohoda. Tonda si pak vyvedl cestu "Propadlina VIIa" na Besedu. Bylo to dost olámané. Poslední cestu jsem doslova vypotil. Opět na Besedu jsem vyvedl "Česká Beseda VIIa RPOS". Křižoval jsem stěnou sem a tam, než jsem se dostal ke kruhu. Od něj to bylo parádně jemné lezení po římsách až na vrchol. Řádně spocenej jsem dobíral Tondu, který si na tom taky pěkně máknul. Na protější věži jsem viděl Maruš, jak při přeskoku málem zahučela do komína. Naštěstí byla jištěná. Je kolem šesté a já peláším do Zlaté koruny v Tisé. Máme tu sraz s Vencou a Luckou. Sedím na terase a v zapadajícím slunci popíjím pivo. Přišel Jansa s Broňou, Ivetou a její sestrou. Chvíli kecáme a pak jsem opět osiřel. Venca s Lucií dorazili celí zmožení až kolem deváté večer. Prý zabloudili a navíc Venca píchnul. Urychleně balíme. Zatímco se oni koupou, vařím jim polívku a ladím kytary. Máme totiž v Ostrově hrát na Monyho narozeninách v hospodě Na pekárně. Do hospody jsme dorazili až kolem desáté večer. Bylo tam kolem dvaceti lidí. Petr Suchopárek tam už zkroušeně čekal s kontrabasem od šesti hodin. Neváháme a okamžitě začínáme hrát. Do půl hodiny je hospoda ve varu, a tak střídavě pokračujeme až do jedné hodiny v noci. Pak se balíme každý do svého bivaku. Mony nám děkuje za muziku, ale moc při smyslech není. Lucka, Venca a já spíme po menším bloudění pod Tureckou stěnou, poblíž cesty Klavír. Protože jsme dost unaveni, spíme až do jedenácti dopoledne.
Vzbouzíme se do jasného letního dne. Ani hlava nás nebolí. Zatímco Lucie s Vencou jdou do auta pro jídlo, já pro ně vybral dvě cesty. Na Širokou věž jsem vyvedl cestu "Přes přílepek III". Počáteční komín dal Vencovi zabrat. Naučil jsem ho slaňovat, a tak jsme se dostali v pohodě dolů. Lucie to nemohla přelézt a pak začalo pršet. Mezi deštěm jsem hledal Monyho až u Císaře, ale nebyl tam. Potkali jsme Karla Bělinu. Tak jsem za ním a jeho dvěma společníky (Michal, Ríša) lezl "Levou cestu VII" na Netopýří stěnu. Potom jsme s Vencou a Lucíí přešli na Wutkeho věž, na kterou jsme společně vylezli "Starou cestu II". Lucie byla překvapená, že musí slaňovat. Nakonec to zvládli oba dobře. Protože čas pokročil, balíme a přes Pekárnu a Zlatou Korunu jedeme domů.