60. léta

Výpravy do vzdálenějších oblastí např. Prachov, Tisá apod. nebyly v těchto časech vůbec jednoduchou záležitostí, neboť do práce či zaměstnání se chodilo i o sobotách a automobily byly doménou vyvolených. I přesto se o "víkendech" do těchto vzdálenějších oblastí jezdilo, ale více byly využívány "domácí terény".
Veškeré skály podél hranic byly nepřístupné, neboť zde až do r. 1963 bylo hraniční pásmo s ostnatými dráty a hranice byla střežena útvary Pohraniční stráže.

Na podzim roku 1960 zakládá Edmund Kühnel s Evou Mrozinskou Kühnelovou oddíl při DJŠ Jirkov (Horolezecký oddíl tělovýchovné jednoty velkodolu Jana Švermy), do nějž přešla část z nemnoha tehdejších lezců z dosud jediného místního oddílu - HO Bílina. K založení HO Jirkov došlo z důvodu rozporů a neshod některých členů HO Bílina s jeho vedoucím  - prof. mostecké průmyslovky Břetislavem Logajem. Výhodou bylo, že šachta DJŠ zdarma poskytovala oddílu na některé víkendy skříňový automobil V3S, s nímž se jezdilo do vzdálenějších oblastí. Nicméně má Břetislav Logaj nemalé zásluhy o rozvoj horolezectví v oblasti a přivedl k horolezecké činnosti mnoho mladých lidí.

Na samém počátku 60. let nastupuje výrazná generace horolezců, seskupená okolo Edmunda Kühnela a Milana Kutílka: Irena Malá (později Kutílková), Eva Mrozinská (později Kühnelová) Z. Pašek, V. Svoboda a F. Řezníček. Sám M. Kutílek na své začátky vzpomíná takto:
"Když jsem přišel na podzim 1959 z vojny, měl Edmund Kühnel již zkušenosti z kursu HS. Vzali jsme lano konopné od pana Jančara z Jirkova. Ten pletl lana pro čluny na Labi. A tak podle přiložené příručky jsme začali lízt."

Tito, ve většině případů dodnes aktivní lezci, vykonali, mimo jiné, spousty krásných výstupů na našich domácích skalách. Zejména na Jedláku, Jezerce a Kočce u Pyšné.

Nějaký čas zde působil Fero Kelle ml. - Slovák, jež studoval pedagogickou fakultu v Teplicích a učitelské začátky měl v Jirkově. Jeho otec byl v 60. a 70. letech chatařem na Zbojnické chatě v Tatrách.

V r. 1963 začíná v oolasti působit Lev Konečný (*1911), pán, který léta působil ve Vysokých Tatrách. Později se stal kastelánem na zámku Jezeří a prosadil zřízení rezervace Jezerka. V r. 1968 vychází horolezecký průvodce Nepískovcové skalní oblasti v Čechách, v němž jsou poprvé v historii zpracovány některé skalní oblasti regionu (Perštejn, Jedlák, Jezerka). Skalní oblasti Jedlák a Jezerka zpracoval právě Lev Konečný.

Za zmínku stojí ještě malý horolezecký oddíl na Nechranicích. Vznikl r. 1962 a zřejmě neměl dlouhého trvání, neboť členy byli převážně geologové, podílející se na výstavbě VD Nechranice. Ty byly dokončeny r. 1968. Jedinná známá jména spojená s tímto oddílem jsou Jaroslav Dvořák a Mikš.

V 60. letech navštěvují chomutovští lezci často už i alpské oblasti. V r. 1964 prvně "škodí" v Ötztalských Alpách, Stubaiských Alpách a Vysokých Taurách. O rok později se účastní výpravy ČSTV do Rakouska (Gross Glockner - Palavicini Rine, Wilder Kaiser, Watzman - Salzburger Weg). Poté lezou ve Waliských Alpách a vystupují na Grand Paradiso. V osmašedesátém úřadují v okolí Chamonix a v r. 1969 se vracejí na Grand Paradiso.

Výzbroj:
Zavedení nylonových lan do horolezectví bylo asi nejpřevratněší novinkou v horolezectví vůbec. Ačkoli již v polovině 60. let se vyráběla dokonce česká lana (z dovezeného francouzského materiálu), spousta lezců ještě v průběhu 60. let užívá "konopáky". Ke konci tohoto období se objevují prsní úvazky, první železné slaňovací osmy a mimo dřevěných klínů se začínají používat i první vklíněnce.