U Málagy není jen El Chorro, ale i Jaén
Když jsem koncem listopadu 2022 dostal nabídku odletět na týden lézt do okolí Málagy, neváhal jsem moc dlouho. Naposledy jsme tu byli na Vánoce v roce 2003. Tenkrát nám cesta autem trvala 35 hod, tentokrát jsme tam byli letadlem za 3 hodiny přímým letem z Prahy se Smartwings, což je celkem výrazný rozdíl :o). Zatímco v Praze sněžilo a bylo kolem nuly, v Málaze nás přivítalo příjemných 17°C, ale celkem foukalo, tak bylo přistání trochu dramatičtější.
Po prostudování předpovědi počasí, kdy pro následující dny meteorologové slibovali silný nárazový vítr, jsme přehodnotili původní plán na lezení v El Chorru. Kdosi našel na webu článek od Edity Vopatové na Světuoutdooru.cz o lezení v okolí Jaénu, kde měl být podle předpovědi vítr výrazně menší. Podle tohoto článku tam vypadalo lezení také moc pěkně a tak jsme se rozhodli to zajet prozkoumat. Z Málagy to je necelých 200 km, což po zdejších nezpoplatněných rychlostních silnicích zabere zhruba 2 hod jízdy.
Průvodce měl jít koupit v místním lezeckém centru „Iclimb“, ale jak jsme na místě zjistili, momentálně byl vyprodaný. Naštěstí se dal stáhnout z webu v digitální podobě a tak jsme měli podle čeho lézt. Průvodce popisuje celkem 28 lezeckých oblastí v okolí města Jaén.
Nejdříve jsme navštívili oblast Castillo, která se nachází přímo nad městem Jaén, pod jednou z jeho dominant – hradem Santa Catalina v nadmořské výšce 800 m n.m.. Oblast má dvě části – severní a jižní. My jsme samozřejmě lezli v té jižní (La Sur), protože jsme si chtěli v zimě užít co nejvíce sluníčka. Jižní část se dělí na čtyři sektory, ve kterých je celkem 73 cest s délkou 10 – 30 m a obtížnostmi převážně od 5 do 6c, což nám na rozlezení maximálně vyhovovalo. Většina cest je osazena borháky, pouze pár lehčích cest je nutné dojistit friendy. Když svítilo slunce a nefoukalo, tak bylo na slunci až vedro, ale jakmile slunce zapadlo, bylo to ve stínu na péřovku. V neděli 27.11. nás cestou ze skal překvapila nějaká oslava, v rámci které bylo u začátku skal připravené občerstvení s posezením, takže jsme si dali Paellu a pivo a byli jsme náramně spokojeni. Parkovat se dá v rekreační oblasti u nedaleké nemocnice (Hospital Doctor Sagaz - N 37°46.23138', W 3°48.99005'), kde místní ochranka toleruje i přespání v obytném autě a do skal je to odtud kousek.
Po dvou dnech lezení v oblasti Castillo jsme usoudili, že je čas na změnu a přesunuli se do oblasti Reguchillo u čtvrti Jabalcuz. Tato oblast má celkem 13 sektorů, které jsou orientovány převážně na jih, ale nachází se v nadmořské výšce 700 – 1100 m n.m.. Ale i tak, když nefoukalo, tak jsme i v nejvyšších sektorech lezli jen v krátkých kalhotách do půl těla a bylo nám příjemné teplo. Nejlépe je zaparkovat dole na začátku slepé silnice (N 37°44.89255', W 3°49.11878'), odkud je to do nejnižších sektorů kousek. Do nejvyšších sektorů je to odtud pěšky zhruba 30 min do kopce, takže místní zajíždějí menšími auty serpentinami nahoru a parkují u jednoho z domků (N 37°45.16320', W 3°50.17467'), kam se ale vejdou maximálně tři menší auta. My jsme postupně prošli většinu sektorů od nejvyššího (Via Lactea), kde byly krásné přes 30 m dlouhé cesty klasifikace 6a – 7a, ale i těžší, přes sektory Heavy Metal a Curvilla, kde byla také krásná 6a a parádní cesta Aberroncho 6b, až po sektory Frontal a 007, kde byly i nějaké kratší pětkové cesty. Pro lezce, lezoucí klasifikace 7a – 8c musí být tato oblast na zimu hotový ráj, protože takových cest je tu spousta.
Když jsme se po týdnu lezení na slunci vraceli zpět do Málagy, přivítal nás mírný déšť, který prý s přestávkami trval celý následující týden, takže jsme asi měli s počasím celkem kliku.
Takže až vás nebudou bavit tradiční listopadové mlhy a podzimní plískanice v Čechách, zaleťte se ohřát a vyslunit do okolí Málagy J.
Jířa Šťastný