Trisselwand 1755m
Když si zadáte do Googlu název Trisselwand, tak se zde píše: „Monumentální skalní stěna a vyhlídkový vrchol na okraji pohoří Totes Gebirge nad jezerem Altausseer See.“ A světe div se, mě tato stěna, stejně jako spoustu dalších lezců, zaujala. Z výrazného koutu vystupují dvě cesty, které přicházejí v úvahu - Stügerweg III a Hoferweg V.
Není jednoduché sladit všechny proměnné, ale po několika letech se zadařilo v termínu od 12. – 15. 6. 2021. Můj dlouholetý parťák Easy se též pro cíl nadchl. Covid na chvíli ztratil ostražitost. Moje C1 nás bezpečně odvezla na parkoviště u hospody Trisselblick nad městem Grundlsee.
Když jsme 12. 6. dorazili k placenému parkovišti, tak hned ke mně přišel Rakušan, který mi dal do ruky parkovací lístek platný do druhého dne do 13.00 hod. Poděkovali jsme a začali se rozhlížet po místě, kde se složíme. Počasí se rychle kazilo a u auta na parkovišti je to výslovně zakázané. Při obhlídce jsme stačili dojít i k ukazateli na Gamstelle, odkud se nastupuje do stěny. Nicméně bouře byla za dveřmi a rovný krytý flek nikde. Proto jsem se odhodlal a vlezl do hostince s tím, že poprosím o možnost uložení v otevřené garáži pod hostincem. Někde v kouři jsem objevil osmdesátiletého hospodského, který nám to svolil. Za odměnu jsme si koupili několik lahváčů za 3,50 euro, což mu zřejmě dělalo radost. Asi by bylo na dlouhé vyprávění o ožralých místňácích, kteří jezdí pod vlivem s dřeváky na nohách v autě, nicméně jsou všichni velice milí. V noci jsme byli párkrát málem přejeti autem, ale na druhou stranu nás nesmetla bouře, která v noci zuřila. Druhý den v poledne se vyčasilo, ale vítr byl ukrutný. Stěna byla na pohled mokrá a vyschla až k večeru, kdy svítilo slunce. Ať suchá nebo mokrá, hora vzbuzuje respekt. Auto jsem si se svolením dalšího ochotného místňáka zaparkoval před hostincem. Šli jsme se projít k vyhlídce na Tressenstein 1201m, odkud jsou nádherné výhledy na všechny strany. Poté jsme sešli téměř k Altausseer See. Večer jsme dali několik piv a museli jsme konstatovat, že když na vrchol vyšla koza na vodítku, kterou táhla nějaká dívčinka, tak to musíme dokázat i my.
Ráno o 05.00 hod. vstáváme, počasí je luxusní. Bez mráčku a teplo. Před 06.00 hod. vyrážíme ke stěně. Postup je bezproblémový až k heliportu, což vypadá jako rovný plácek s výhledem na jezero. Odtud se začne stoupat ke stěně a je čas hledat jeskyni. To jsme samozřejmě netrefili a začali v kosodřevině bloudit. Stezkou jsme se dostali na začátek výrazného mělkého koutu, kde to bylo o tlamu. Po výměně názorů jsme došli k závěru, že jsme špatně a vrátili jsme se na pěšinu. Konečně jsme si všimli tmavého otvoru ve skále, který lze s trochou vůle označit za jeskyni. K ní se strmě stoupá. Několik metrů od skály se nachází štand v podobě kroužku. Přístup nás díky hledání nástupu stál 2 ¾ hodiny. První metry jsem začal já a Easy nesl batoh, který měl díky botám a vodě asi 12kg. Docela nepříjemná zátěž. Ze začátku se mírně traverzuje vlevo, až jsme dolezli do výrazného koutu, odkud se rozchází několik cest. Orientace cesty je poměrně dobře zajištěná buď umístěním borháků, nebo červenou barvou – čárkou, šipkou, puntíkem. My, celkem rozumně, volíme cestu Stügerweg III. V cestě jsme sami, takže lezeme na jistotu. Jestli mám z výstupu nějaký pocit, tak to, že převážná část je rozlámaná a je třeba obezřetně vážit, co chytit a kam se postavit. Oproti nákresu jsme zjistili, že přímo v koutě není štand dvě délky, tak jsme asi 90 m lezli tak nějak současně. Díky tomu několik délek lezu na druhém konci s báglem, který docela vysává sílu. Konečně jsme na konci koutu, odkud se vlevo traverzuje směrem k vrcholové stěně. Určitě jsme udělali dobře, že jsme počkali, až celá stěna vyschne, protože si neumím představit, že bych nějaké úseky přelézal kluzké. Po chvíli nás dohání jiná dvojka a lezou do Hoferweg, což jim nezávidím. Následné délky vypadají mokře a velice obtížně. Také se jim daří občas shodit nějaký ten kámen a visí v laně. Easy mi jako správný parťák dopřál přelézt několik délek v kuse a bez batohu, takže jsem si užil poměrně pěkné exponované lezení. Upřímně jsem byl rád, když jsme se dostali do posledních délek, kde obtížnost vytvářela zejména rozlámaná skála. Konečně jsem vytáhl poslední délku a dostal se na hřebínek porostlý kosodřevinou, kde už je možnost si nazout boty. Stále navázáni jsme postupovali pomalu po hřebínku, který je dlouhý asi 200 m, místy je zajištěn lanem. Cestou jsem neodolal a zapsal nás do knihy. Po šesti hodinách se konečně dotýkáme kříže a opět následuje zápis do vrcholové knihy. Počasí nám přeje, výhledy jsou parádní. Chvíli se kocháme, ale nic pěkného netrvá věčně. Vydáváme se na sestup, který také stojí za to. Naštěstí máme kondici obstojnou, takže turisty i s batohy předbíháme. U hostince se omýváme v korytě s pramenitou vodou. Co teď? Jedeme do Čech. Na noc se zastavujeme v Rožmberku, a pak ráno již dojíždíme domů.
Jsem rád, že jsem si splnil dlouholetý cíl, stěna Trisselwandu je působivá, ale upřímně, už to lézt znovu nemusím. Naštěstí cílů je stále dost.
Cesta Stügerweg 3+, délka 600m, celkové převýšení 800m, klasická cesta, kvalita skály spíš podprůměrná, použití 60m jednoduchého lana, zajištěna fixním jištěním, zřídka se použije dodatečné jištění (friend, vklíněnec), hodí se několik smyček. V našem případě přístup 2 ¾ hod. s blouděním, samotný výstup ke kříži 6 hod. Sestup asi 1 ¼ hod.
Blahouš