Splašený hormony - Similaun (3606 m)

duben 2025

Kolik je kolem hlavního hřebene horských skupin, tolik bylo plánů na dubnové skialpy. V hlavě jedna chata střídala druhou, pokaždé když jsem kouknul do mapy, vymyslel jsem nový pěkný kopec, ale nic určitého. S určitostí jsem jenom věděl, kam nepojedu. Na Hintere Schwärze. Tenhle kopec mi jako poslední odolává z Top 10 Ö. Loňský skialpový výstup dopadl neslavně, stejně jako ten letní před ním. Nedostatek sněhu bohatě vykompenzovaný dostatkem trhlin nás vždy přesvědčil k otočce. Letos toho sněhu napadlo snad ještě méně, tak byl v plánu další letní pokus.

Jenže koncem března mi Rosťa poslal jakýsi odkaz na Stravu. Tam kdosi zaznamenal dva týdny nazpět výstup na Hintere Schwärze. Sněhu pomálu, ale stopa značka ideál. A mě se splašily hormony. Průzkum sociálních sítí mě v mém přesvědčení jenom utvrdil a už jsem se viděl na kopci. Takže kdy? bych měl, kam? už také, zbývalo kdo? Jeden parťák se ukázal jako rytíř – politická mrtvola a druhý už jenom mrtvola. Nocí kolem Mnichova tak svištím v autě sám.

Předpověď slibovala celkem stabilně zataženo slunečno a lavinovka na jedničce, odpoledne na dvojce. Dopoledne stoupám z Ventu, nikde nikdo. Poslední dva dny trochu sněžilo a na všem je deseticentimetrový prašánek. 

Bohužel na jižních svazích jenom ten a pod ním suť. Sjezd od chaty do údolí pod ledovec je jižní svah. Zpod prašanu vykukují všechny šutry, co jich tam je, a v mém plánu se začíná objevovat vážná trhlina. Poslední zkušenost s prašanem a sutí skončila ve vrtulníku a neláká mě si to zopakovat. V chatě si dávám pivo a jdu shánět místní drby. Chatař říká, že jo, že to šlo. Ještě tak dva týdny nazpět. Ale teď? No chlapče, přišel jsi pozdě, slunko bylo rychlejší. Jdi jako ostatní na Similaun, jinam to stejně moc nejde. A přijeď v létě, vždycky v pátek a sobotu místní Bergführer vodí na Schwärze skupinu. No moc mě nepotěšil. Ale co, Cimrman také přišel pozdě (a kdyby jenom jednou).

Ráno ještě koukám na svah, přes noc se toho moc nezměnilo. Tak jdu na ten Similaun. Je zataženo, celý hřeben je v mracích. 

Ale cesta je jasná, stopa jak dálnice, zabloudit se nedá. Na vrcholu nic vidět není. Tak jedu dolů. Hřeben má pořád čepici, až do noci. Ale v údolí je jasno. V noci se vyjasnilo úplně. Další ráno je nebe plech. 

Chvíli přemítám, jestli nemám jít na Similaun ještě jednou :-). Ale ne. Zabalím komplet kletr a dávám ranní výstup na Similaunhütte na horkou čokoládu. Nalehko. Úplně nalehko. Jak procházka na Klínovci. Jenom s hrstí mincí v kapse. A zatímco jdou všichni nahoru, já už svištím dolů. Pěkně proti proudu, nikdy s davem. Na chatě jenom přibrzdím, pod terasou beru kletr a pokračuji v krasojízdě do Ventu k autu.

Kašlete na hormony, dejte na zdravý rozum a předpověď počasí.

*Ota Pavlas*

Foto z akce zde:  https://eu.zonerama.com/OtoPavlas/Album/13118897>