(Rifugio Croda da Lago)

DAV Reichenberg

3. ledna 1893 sešla se skupina libereckých horolezců a ustanovila přípravný výbor, který měl realizovat založení vlastního alpského spolku. Byli to převážně alpinisté do té doby sdružení v Pražské sekci DuÖAV. Nový spolek DuÖAV Reichenberg byl pak založen ustavující schůzí 6. dubna 1893. Počet členů se během následujících deseti let rozrostl z ustavujících 60 na 173.

    Členové byli aktivní hlavně v oblasti Jizerskohorské žuly. Pořádali horolezecké výstupy a kurzy v okolních oblastech a majetnější členové spolku samozřejmě podnikali výlety do Alp. Již rok po vzniku oddíl založil vlastní knihovnu, v níž byly k dispozici členům svazky průvodců po domácích i alpských oblastech.

    Protože lezecké vybavení té doby bylo spartánské a spíše poskytovalo morální oporu než reálnou šanci na záchranu, oddíl o několik členů při různých nehodách přišel. Vzpomeňme některé. Syn předsedy klubu A. Khala Willy zahynul na Marmoladě v lavině v březnu 1894, Karl Gahler se v roce 1906 zřítil ve stěně Festkogelu, Rudolph Tham se nevrátil v červenci 1925 z Mont Blancu. Gerhard Schütze, který byl znám tím, že se na výstupy vydával sám, zmizel roku 1932 během výstupu na Matterhorn. Jeho tělo se dodnes nenašlo. Ovšem je třeba vzpomenout i řadu úspěšných výkonů, které mají přesah i do dnešní doby. Karl Hecke, jeden ze zakládajících členů spolku, uskutečnil prvovýstup JV stěnou na Fineilspitze (pěkný kopec vedle místa, kde nalezli Ötziho a na který jsme s Rosťou taky vylezli :-) ). Dalším z otců zakladatelů byl J. Matouschek, který stanul na vrcholu Mont Blancu. V polovině 90. let 19. století pak Ferdinand Siegmund a Robert Hans Schmidt prostoupili severní stěnu Planspitze a severní stěnu Festkogelu, čímž byly slezeny nejtěžší stěny v Ennstalských Alpách. V almanachu z let 1904 – 1907 je dále vyzdvihnut mladý horolezec Karl Kirchhof, který zdolal přes 20 alpských vrcholů včetně Großglockneru bez horského vůdce.

    Z domácích oblastí působili kromě Jizerských hor a Ještědu i v pískovcích Lužických hor a okolí Malé Skály. Pořádány byly i společné akce se spřátelenými oddíly z Varnsdorfu a Nového Boru. Kupříkladu 30. května 1897 se sešlo na 200 členů všech okolních oddílů ke společnému výstupu na Luž. Náročným podnikem byl i opakovaný výstup na Ještěd, dvanáctkrát během 23 hodin a pokaždé jinou cestou. Nebo výstup z Liberce na Sněžku a zpět během jednoho dne (zpátky jeli kousek vlakem).

    Spolek pořádal také přednášky o všemožných výstupech a cestách. Nejednou v Liberci vystoupil Julius Payer s přednáškami o ledových krajích. Z jedné jeho přednášky o cestě na Severní pól vybralo se přes 600 zlatých do oddílového fondu. Většinou však o svých výstupech přednášeli samotní členové.

    Koncem devadesátých let byl založen fond na výstavbu chaty a do něj plynuly prostředky z přednášek a zimních slavností. Roku 1898 bylo tématem slavností „Feierliche Einweihung der Reichenberger Hütte“ (slavnostní vysvěcení Liberecké chaty), což bylo v té době pouhé zbožné přání. Výstavbou chaty se výbor spolku začal vážněji zabývat až v roce 1901. Nejprve byla zvažována nabídka zakoupení chaty u jezera Tappenkarsee. Ta se však ukázala nad finanční možnosti oddílu a byla zamítnuta. Další možnost na vlastní chatu se objevila v roce 1904 v oblasti Selraintal. Avšak podmínky na provoz chaty požadované vlastníkem pozemků, klášterem Wilten, byly pro horolezce nesplnitelné. V témže roce dostal oddíl nabídku na převzetí chaty Barbaria Hütte v oblasti Cortiny d´Ampezzo od centrálního výboru DuÖAV. Chatu postavil v roce 1901 horský vůdce Giovanni Barbaria Zuchin. 

Protože chata nebyla výdělečná tak, jak si představoval, nabídl ji Alpskému svazu k odkoupení. Předseda Khal jí ihned navštívil a po návratu popsal chatu jako dostatečně velkou, zachovalou, vybavenou, na krásném místě a doporučil její koupi. Cena byla stanovena na 7900 marek, z čehož měl oddíl zaplatit 1900 marek a zbytek částky byl ze strany DuÖAV prominut jako poskytnutá subvence. V prosinci roku 1904 jeli ještě jednou oblast navštívit 3 členové výboru. Na chatu vystoupali 30. prosince v hlubokém sněhu. Chatu ještě jednou důkladně prohlédli a přeměřili a shodli se na tom, že je to účelná a pěkná stavba a musí patřit Liberecké sekci. Na valné hromadě 11. ledna 1905 pak byla koupě chaty jednohlasně schválena a byly uvolněny prostředky na koupi a dalších 3000 korun na údržbu a vybavení chaty.

    Chata byla předána k užívání 1. května 1905. Ihned se započalo s první investicí a tou byla oprava přístupové cesty. Další finance na opravu chaty však nestačily a proto byla mezi členy uspořádána sbírka, která vynesla dalších 2200 korun. Po rekonstrukci byla centrálnímu výboru DuÖAV zaslána zpráva:

    „Chata po rekonstrukci má v přízemí předsíň, kuchyň s navazujícím sklepem, prostornou společenskou místnost obloženou borovicovým dřevem, verandu a pokoj pro vůdce. V prvním patře nacházejí se čtyři pokoje po dvou lůžkách a společný pokoj pro až šest turistů. Chata je to moderní, která nabízí nejen prosté útočiště, ale také pocit pohodlí a útulnosti, nesrovnatelná s primitivním ubytováním z raných dob horolezectví. Lůžka jsou vynikající jako v prvotřídním hotelu v Cortině.“ 

    Musel být doplněn inventář chaty a nově vystavěn vodovod. Chata byla také přejmenována na Reichenberger Hütte. Slavnostní otevření započalo 1. srpna 1905 v Cortině velkou slavností s hudbou a projevy rozličných osobností. Následujícího dne pak slavnost pokračovala společným výstupem na chatu a oslavou na chatě. V následujících letech se chata těšila velké oblibě. Každoročně ji navštívilo přes 500 turistů. Ihned bylo započato i s výstavbou dalších přístupových cest a byla vybudována cesta na sedlo Forcella da Lago k italské hranici. 

    V roce 1910 umírá zakládající a dlouholetý předseda spolku Joseph A. Khal. Novým předsedou se stává Ferdinand Kotter, který vede sekci do roku 1933. V té době měl Liberecký spolek na 400 členů. Na počátku desátých let nového století přestávala kapacita chaty stačit a tak byla roku 1913 zahájena první větší přestavba. Chata byla zvětšena podle plánů architektů Fanty a Kühna. Slavnostní otevření zrekonstruované chaty plánované na léto 1914 však zhatila Velká válka a chata byla uzavřena. Po vstupu Itálie do války v roce 1915 a vyklizení Cortinské kapsy Rakouskou armádou byla chata zabavena Italy a sloužila jako zotavovna důstojníků. Po ústupu Italů 5. listopadu 1917 byla chata vypleněna. V květnu 1918 se na chatu vypravila komise k posouzení škod. Chata samotná nebyla nijak poškozena, ale byla kompletně vykradena. Zmizely oba sporáky, veškeré zařízení i zámky ze dveří. Správce chaty Dr. Reeger zachránil alespoň pokrývky a prádlo, které bylo nakonec použito v nové Liberecké chatě. Liberečtí horolezci se začali připravovat na nákladnou obnovu. Historie se však ubírala jiným směrem. Tyrolsko až k hlavnímu hřebeni připadlo Itálii. Reichenbergerhütte pak byla zkonfiskována italskou vládou a byla předána do správy sekci CAI Padova a ve dvacátých letech pak správu převzal CAI Cortina d´Ampezzo. Liberecká sekce se poté celé roky snažila o získání odškodnění, ale marně.

    Chata byla znovu otevřena v roce 1923 a byla přejmenována na Rifugio Croda da Lago. O chatu se starali Achille Toscani a Vittoria Zardini. Během další války chata sloužila Wehrmachtu a byla částečně poškozena. Roku 1948 převzal správu nad chatou Marcell Siorpaes. Chata byla přejmenována na Rifugio Croda da Lago Gianni Palmieri na počest příspěvku rodiny Palmiery na pietu syna rodiny Siorpaes, který padl za Druhé světové války. Rodina Siorpaes pak spravovala chatu do roku 1993, kdy správu nad chatou převzal Alvera Modesto, který s rodinou chatu provozuje dodnes.

    Dnes je chata otevřena v letních měsících a nabízí ubytování i stravu. V okolí najdete nespočet cest pro pěší turistiku a nepřeberné množství lezeckých cest v masivu nad chatou. Chata je dostupná i na kole, ale z vlastní zkušenosti je to v závěru vcelku nářez v kamenité cestě i na ebiku a pak se musí to 25% stoupání zase sjet. Což bylo horší, jak nahoru. Populárním výletem je okruh kolem Cima Ambrizzola přes sedlo Forcella Ambrizzola. Při výstupu po cestě 432 od Cortiny je pak možno vidět mnoho velice pěkných vodopádů.

*Ota Pavlas*

Foto z akce zde: https://eu.zonerama.com/OtoPavlas/Album/13427241>