Rakousko 2022 – Vole!
16. – 18. 12. 2022
Tento výlet vznikl tak trochu z nouze, kdy jsem měl výstupy na skialpech v okolí Saalbachu a Hinterglemmu zapsané jako zálohu za zrušené výstupy na třítisícovky kvůli podmínkám. Článek je třeba brát jako tip na výlet. Před 6 týdny jsem si utrhl sval na lýtku a bylo s velkým otazníkem, jestli jsem schopen absolvovat obtížnější výlet s batohem na lyžích. Doktor mi povídá, ať to zkusím a uvidíme, co se stane. Tomu se říká ujištění… Easy i Karlos se mnou drželi partu a nešli za jiným cílem. Tak jsem navrhl, že bychom mohli v lyžařském centru absolvovat výstup na skialpech a relativně bezpečně sjet do údolí. To se hodilo, protože různě kydal čerstvý sníh a nebylo by to ani na ostřejší výlet do hor. Celou dobu jsme řešili, že bychom se ubytovali ve vyhřívané dodávce, ale podle kamaráda Karlose nedají „táborníkům“ policajti v této oblasti nic zadarmo. Abychom se lépe domlouvali, tak jsem na „vocapu“ založil skupinu s názvem „Rakousko 2022 – Vole“. Nakonec jsem klukům předložil ubytování v hotelu Wirtshaus Tauernfex v Piesendorfu, které jsem nalezl za slušnou cenu na bookingu. Na to se Easy moc netvářil, ale nakonec souhlasil.
V Praze jsme se překufrovali s Eaysem do auta Karla a vyrazili směr Rakousko. Od začátku byla sranda, ačkoliv počasí vůbec nepřálo. Proto cesta trvala asi 10 hodin. Karel, když se cítí mezi kamarády dobře, tak furt nadává a mluví sprostě. K tomu je na začátku romantického vztahu, což musel nějak ventilovat. Po nějaké době to Easy glosoval: „Můžeš už s těma milostnejma sračkama přestat?“. Nepřestal … Easy chce převzít iniciativu a organizovat si výlety sám. Já se mu snažím vyhovět, ale nějaké věci těm mladým nevysvětlíš, třeba jako že znalost jazyka překladačem v mobilu nenahradíš. Z toho vznikají vtipné situace, kdy Easy cpe recepční před nos svůj mobil, když vyžaduje klíč na dveře mezi našimi pokoji. Ale ona stále nechápavě kroutí hlavou a kroutila by dodnes, kdyby nepřišel ten, co se domluví. Nejlepší zásek ale má, když jde zařídit saunu na 17.00 hod. Po jeho příchodu do pokoje se zvědavě ptám, jak pořídil. Povídá, že pořídil dobře, jen neví, jestli recepční pochopila, že přijdeme v pět, nebo nás přijde pět …
Ubytování je na tříhvězdičkový hotel skvělé, výhledy na okolní kopečky jsou za odměnu. Ráno vyrážíme do Saalbachu, ale parkování je zde podmíněno buď použitím lanovky, ubytováním v hotelu nebo tříhodinovým limitem. Pokračujeme tedy dál, až narazíme na neplacené parkoviště u lanovky na Zwölferkogel 1984 m v Hinterglemmu, přičemž se tento vrchol stává okamžitě naší volbou.
Mám nečekanou poruchu na vázání, ale kluci mi lyže zprovozňují. Trasu volíme z velké části po neupravené části tak, abychom se vyhnuli kolizi s lyžaři. Nejvíce se vystavuje námaze Karel, který se brodí ve sněhu i na neupravené červené sjezdovce, já se naopak šetřím nejvíc, ale upřímně, jde to při téměř 1000 metrovém převýšení?! Na WinklerAlmu mi kluci sdělují, že máme ještě pěkný kus před sebou. Dám tyčinku, vypínám vnímání a šlapu dál. Noha drží. Kluci poskytují pomoc dvěma Rakušankám s porouchaným vázáním. Za chatou BreitfussAlm je poměrně strmý výšvih a volíme cestu mimo sjezdovku v uježděných muldách, což je už docela dřina. Nakonec však jsme odměněni pod vrcholem výhledem na kruhovou duhu kolem slunce. Poslední metry si užívám, méně už množství lidí, které vyplivuje lanovka na vrcholu. Přebalíme se a sjíždíme na BreitfussAlm asi o 300 m níže. Je to výborná volba. Během chvilky je u nás Slovák s tabletem a během další chvilky máme jídlo na stole. Pivo chutná zaslouženě výborně. Už nějakou chvíli svítí slunce a ozařuje okolní vrcholky. Tomu se říká nádhera!
Sjezd je poměrně dlouhý, takže si ho užíváme dosyta. I noha už mi hlásí, že stačilo. Přesouváme se pod Zell am See, kde má být běžkařský okruh, protože Easy je jako Border kolie a je stále nevyskákaný. Na okruhu se prochází lidé a pro běžky to rozhodně není. Dáme přesun na hotel, ale nenudíme se. Následuje luxusní sauna a schnitzel, který vypadá jako rolka se sýrem. Pár paňáčků na závěr a jde se spát.
Jako obvykle vstávám dříve a s vědomím toho, že kluci by ještě nějaký pohyb snesli, najdu běžkařský okruh po cestě domů na jih od města Sankt Johann im Pongau. Tak snad to bude stát za to. A stojí. Parkujeme na upraveném parkovišti v ul. Liechtensteinklammstrasse. Kluci se jdou projet a já pokračuju údolím na procházku. Po nějaké době se začínám honit za sluncem, takže dojdu na konec údolí, kde je uzavřená restaurace i se zatarasenou cestou a pokračuju přes můstek po lesní pěšině, až docházím na pastviny, kde se nechám pohltit sluncem. Každopádně, čas kvapí, tak se spěšně vracím stejnou cestou. U auta se potkávám se spokojenými parťáky, kteří si pochvalují celý okruh. Jsem rád i za ně. Cesta domů ubíhá o poznání lépe. Až ke konci jsem si všiml, že Easy změnil název naší skupiny na „Rakousko 2022 – LOVE“, což sedí! Můžu jen poděkovat parťákům, že se nenechali odradit masňáckým výletem a rodině za pochopení. Blahouš