Prázdniny v Leutaschi

 O Leutaschi, které je vyhlášeným rakouským centrem běžeckého lyžování, jsem už hodně slyšel od různých kamarádů, kteří tam jezdí už roky. A tak když přišla vloni na podzim Radka s Broňkem s nabídkou, že bychom tam mohli jet s dětmi na jarní prázdniny, řekl jsem jednoznačně ano.  Radka neváhala a hned začala hledat ubytování.  Kdo by čekal, že v říjnu už bude na únor příštího roku na Bookingu všude plno?  Nakonec se jí naštěstí podařilo objednat ubytování přes Airbnb.  Apartmán s pěti ložnicemi, dvěma koupelnami a kuchyněmi pro celkem deset osob.  Jen doufáme, že to bude ve skutečnosti vypadat stejně, jako na internetu.

            V pátek 31.1.2026 mají děcka pololetní prázdniny, na které jim další týden rovnou navazují jarní prázdniny, tak je čas vyrazit do hor.  Ráno nakládáme do našeho auta věci a společně s Bandaskami vyrážíme v deset hodin směr Cheb, kde se na benzínce potkáváme s Radkou a Oťákem, kteří jedou svým autem.  Jelikož je všední den, tak cesta po německých dálnicích docela ujde.  Přes Mnichov projíždíme směr Garmich-Partenkirchen, kde si dáváme pozdní oběd a pak už je to do Leutasche jen kousek.  Do Weidachu, kde jsme ubytovaní, přijíždíme před pátou hodinou, od kdy máme stanovený check-in.  

Klíče od apartmánu jsou podle instrukcí ve schránce s číselným kódem, tak se jdeme rovnou ubytovat.  Nejdřív se nemůžeme dopočítat objednaných míst, ale potom objevujeme i druhé patro a najednou všechno sedí.  Máme k dispozici prakticky celý dům, jen v přízemí má pan majitel obchod.  Po vybalení věcí se jdeme ještě chvíli projít do města, abychom zjistili, kde je nejbližší obchod a kde se nastupuje do stop. 

Všechno je od ubytování kousek, což je super.  Na rozdíl od Čech, kde tou dobou je celkem zima a mlhavo, tady svítí krásně sluníčko a je tu asi 25 cm sněhu.  Při večerní poradě tak musíme Radku pochválit, jak to všechno pěkně vymyslela a zařídila.

            V sobotu ráno nás opět budí slunce.  Po snídani bereme běžky a jedeme na nich do nedalekého infocentra v Leutaschi, kde si za 31 Eur (se slevou pro ubytované) kupujeme týdenní permanentku na běžecké tratě, které jsou tu každý den perfektně upravené.  

Po té pokračujeme dál do Moosu, kde se dělíme na různé skupiny podle výkonnosti.  Někteří pokračují dál do kopců, jiní se vracejí pomalu zpět.  Odpoledne se všichni scházíme na apartmánu a hodnotíme své trasy.  Po obědě jdeme s Bandaskami na krátký okruh na kopec nad marketem, kde nacházíme osm kešek a krásnou vyhlídku na celé údolí.  Na večerním breefingu hodnotíme den a plánujeme, kam vyrazíme v neděli.

            Další dny probíhají prakticky pořád stejně.  Ráno nás vítá slunce, po snídani vyrážíme buď na běžky nebo popojíždíme autem do nedalekého Seefeldu na sjezdovky.

Jednou zkoušíme sáňkařskou dráhu z Katzenkopfu, několikrát se jdeme i projít po skvěle upravených zimních stezkách, navštěvujeme i místní bazén s parádním saunovým světem a u skal zjišťujeme, že v jižních stěnách by se i v tuto dobu dalo krásně lézt na vyhřátém vápenci.  

Opět musíme konstatovat, že Rakušáci mají ten turistický průmysl fakt zmáknutý, protože celý týden jsme se vůbec nenudili a bylo to opravdu pestré.  Myslím, že sem v klidu můžeme vyrazit v létě na soustředění s mládeží, protože v okolí je několik lezeckých sektorů, a to jak v jižních, tak i v severních stěnách, na okolní kopce vede několik via ferrat, je tu i letní bobová dráha a bazén bude samozřejmě taky otevřený.

Tak zase někdy příště.  

*Jířa Šťastný*