Kecy nemaj cenu

Na začátku každé akce je nejdříve oduševnělá myšlenka. V mém případě se spíše ale jednalo o hec. Tak mi tak každý meldoval, že už nemám postavu jako Belmondo, až jsem vyhlásil, že uspořádám závod, abych dokázal, že se mění jen postava, nikoliv výkonnost. Samozřejmě v tom byla velká dávka humoru, ale z hlavy jsem myšlenku na závod už nedostal. Vzpomněl jsem si na minulý ročník přejezdu Krušných hor na kole a perfektní atmosféru, kterou vytvořila skvělá parta. Zase jsem to chtěl zažít.  

A tak vznikl závod „Kecy nemaj cenu“, kde byly dány tři disciplíny, které by měly být horolezci blízké a to jízda na kole, běh a vylezení jedné cesty na písku na prvním konci. Závodník měl prokázat nejen sportovní výkonnost, ale i orientaci v terénu, psychickou odolnost a všestrannost. Čas se neměřil, jen umístění a z toho vyplynuly body. Samozřejmě hrozilo, že by se kvůli počasí neuskutečnila disciplína lezení na písku, a tak jsem určil náhradní disciplínu „přednes tklivé písně na jakýkoliv nástroj“. Někdo by mohl namítnout, že závod nebyl spravedlivý, neboť nebyly určeny kategorie a každý jezdil na tom, co měl po ruce. Pointa však je v tom, že každý by měl především závodit sám se sebou a ostatní jsou jen pro umocnění zážitku. Kdo se pobavil, ten vyhrál. Každopádně bodován byl pouze ten, kdo se zúčastnil všech disciplín. Pro toho, kdo by porušil pravidla, jsem měl připravenou zvláštní cenu VOSLA, kterého jsem po nocích doma modeloval... a k tomu přívěsek pro každého.

Ono se řekne závod, ale chce to vymyslet trasy, pozvánku a splašit ceny. Takže jsem si trochu ušil bič, ale co, každá sranda něco stojí. Myslel jsem, že se s většinou uvidíme až na startovní čáře, ale spousta lidí dorazila k Atomovi v Tisé už v pátek a významně mi pomohla se dřevem. Pak jsme seděli u táboráku a povídali si historky a vtipy až do noci. Atom opět perlil se svými plastickými vtipy. Kytaru vytáhl Dick až po půlnoci, kdy skoro všichni odešli spát. S Easym jsme mu dělali křoví, ale vydržel jsem to jen do 01.00 hod.

Ranní déšť rozséval vláhu a to i na Easyho, který se válel u ohně. Chvíli jsem myslel, že je mrtvý. Naštěstí při závodě dokázal, že je živý až až. Kvůli dešti jsme tedy na žádost ostatních odsunuli start na 09.30 hod., což bylo šťastným rozhodnutím. Start byl u Refugia. Parta se skládala z Radky, Háši, Šišky, Páji, Renči, Jardy Bábovky, Karlose, Honzy, Easyho, Dicka, mě a Atoma se Kačekou, která mě překvapila svým entuziasmem. Jířa fotil a čest se zahájením startu připadla na předsedu Letoše. Tři, dva, jedna teď a vlítli jsme do okruhu o délce cca 12,6 km s převýšením cca 230 m, který vedl do Rájce, u Zátiší se zahnulo po červené na Petrovice a z Petrovic opět do Tisé. Asi nikdo nemůže tvrdit, že to byly po tom dešti lehké kilometry. Krásný technický úsek vedl právě od Zátiší, kde jsem několikrát zastavil kvůli chatařům. Asi v polovině tohoto úseku kolem mě prolétli Karlos s Jardou, který honil Karla až do cíle. Já si sliboval, že je snad doženu, ale v půlce kopce v Petrovicích mě čapla taková křeč do lýtka, že jsem v podstatě zastavil. V tu dobu mě předehnali Radka s Dickem a než jsem se probral z bolesti, tak už našlápli do strmého kopce z Petrovic. Měl jsem co dělat, ale nakonec jsme přijeli k pítku u Refugia společně s Radkou. Postupně dojížděli ostatní. Když začal déšť, tak jsem vyhlížel  Atoma s Kačenkou, ale ti se zatím schovali v autě u Letoše s Jířou, kteří povzbuzovali závodníky nad Petrovicemi. Nakonec dorazil i zbytek a přesunuli jsme se do tepla Refugia, kde jsme se posilnili polévkou a panáčkem. Už v tu chvíli jsem viděl u ostatních nadšení a věděl jsem, že ten můj výmysl dopadne dobře.

Na chvíli jsme se přesunuli na chatu, abychom se převlékli do suchého, a než se závodníci probrali, už jsem je v 13.00 hod. tahal na běh. Opět ronilo a opět byl trochu odklad, ale při výběhu už nepršelo. Početná parta se opět jala dohnat Karla, ale ten jim nedal nic zadarmo. Já jsem se rozbíhal pomalu a se mnou Filip Šťastný a Davídek Bandasů. Trasa opět vedla na Rájec, ale tentokrát u Zátiší vpravo a na rozcestníku po žluté k Turbáze. Pak se sbíhalo do Tisé, další cesta vedla podél skal až k Refugiu. Celkem 115 m převýšení na 6,7 km. Držel jsem si své tempo a v dálce viděl Honzu, kterého jsem si dal za cíl dohonit. To se nakonec povedlo, ale hlavně mě překvapil Filip, který se sice vyhnul disciplíně s kolem, ale celou dobu se mě držel. Na špici mezi tím byl lítý boj mezi Karlem, Easym a Jardou. V závěsu za nimi Radka se Šiškou. Skvělý výkon! Po doběhu byla vidět únavička, ale taky pohoda. V Refugiu jsme se nacpali hambáčem. Většina z nás se šla v té zimě vykoupat do Kačáku, a pak jsme se sešli u ohně u Atoma.

Teď, jak to vymyslet s třetí soutěží?!  Lezení kvůli počasí padlo a byl na řadě přednes tklivé písně. Nakonec jsem z toho vybruslil tak, že přijeli noví nadšenci na večírek, takže jsem porotováním pověřil Bohuňkovi, Svinaříky, Jířu a Letoše. Sice se asi nikdo moc nechce předvádět, ale nakonec to byl celkem kotel, u kterého se snad každý bavil. Lítaly vzduchem básničky, alkoholické písničky, seriózní písně, ale nejvíce zaperlili první tři: Pája ve svém úboru školačky s písní „Pec nám spadla“, Péťa Šiška se svým textem na horolezecké téma, Jarda v šatičkách, který se konečně naučil na kytaru. Musím pochválit Davídka, který bravurně zazpíval. Jen jsem nevěděl, co udělat s introvertem Karlosem, který vyhrál předchozí disciplíny a jistě by vyhrál i lezení. Za každou cenu nechtěl nic předvést, takže to bylo na vyhazov. Nakonec jsem z toho vyšel tak, že mu porota udělila jeden bod z jedenácti vtipně za „tklivý výraz“. I tak jsem chtěl ulehčit druholezcům, že by dostali jeden bod, aby se kvalifikovali při lezecké disciplíně, takže jsem měl čisté svědomí. Konečně bylo udílení cen. První tři v pořadí Jarda Bábovka, Karel a Šiška se mohli těšit z tašky plné uzenin z Výsluní, které jsem si nechal přivézt od Easyho. A dále našli v tašce tričko s logem závodu, které jsem nechal vyrobit pouze pro tento účel. Dětem jsem za účast rozdal laskominy a konečně jsem si už mohl v klidu sednout a nechat plynout zábavu. Já sám to, co následovalo, hodnotím jako nejlepší večírek za posledních pár let. Bylo slyšet několik kytar, Květa s houslemi, Danek hasič s harmonikou, děvčata a děti s tím, co našly. Ve mně se rozléval pocit, že snad nikdo není zklamaný z průběhu, každý se pobavil a naše parta se zase trochu stmelila. Takže i já jsem vyhrál a budu z toho pocitu zase nějakou dobu žít, než si zase vymyslím něco jiného.

Chtěl bych poděkovat všem, kteří si to přišli užít a podpořili i v takovém počasí mojí myšlenku. Zvláštní poděkování patří Dádě a Atomovi, kteří nám vytvořili důstojné zázemí. Děkuju a snad někdy příště!

*Blahouš*

Foto z akce naleznete ve fotogalerii na úvodní stránce WEBu:

Výsledková listina: