Hainberghaus

  Po založení DAV Asch (Aš, viz předešlá kapitola) se nemnoho členů mohlo dostat do Alp, neboť náklady byly pro běžného smrtelníka příliš vysoké. Spolek se proto snažil zpřístupnit turistiku a horolezectví i těm členům, kteří si nemohli cestu do Alp dovolit. Byly proto pořádány horolezecké kurzy v domácí oblasti Rommersreuther Schweiz, dnes Goethovy skály. Horolezecký výcvik zde vedl i zkušený horolezec Willy Berthold. Ten uskutečnil své výstupy nejen v domácích ašských skalách či Alpách, ale zanechal svou stopu i v našich končinách. V západním sektoru Svaté hory nad Bílinou se pod Bílou stěnou dodnes tyčí věžka Bertholdův prst. Kus pod ní nacházející se Řehořova stěna a Řehořův komín zase odkazují na 2. předsedu DAV Saas (Žatec), jímž byl Franz Gregor–Scheiss. Byla také vyznačena hustá síť turistických stezek v okolí Aše, která zasahovala i do oblasti Českého lesa a Krušných hor. Horolezci též pořádali přednášky o svých cestách. A zvali i známé cestovatele své doby. S přednáškou o polárních expedicích vystoupil Julius Payer, Gustav Wolfrum, ašský továrník, zase popsal svůj výstup na Etnu, Ferdinand Penzel vyprávěl o cestách na Jávu, do Indie a Himaláje. K 50. letému výročí byla vydána ročenka a konala se velká oslava. DAV Asch měl v té době 207 členů.

    S prvními roky činnosti Ašské sekce přišla myšlenka vybudovat vlastní turistickou základnu v domovských kopcích. Na valné hromadě v roce 1883 bylo odsouhlaseno postavit chatu na kopci Hainberg, dnes Háj 758m. Tento vrchol zakoupilo město Aš roku 1861 od hraběte Zedtwitze za 6000 Zlatých. Stavba byla prakticky ihned zahájena a 2. srpna následujícího roku proběhlo slavnostní otevření chaty. Náklady na stavbu se vyšplhaly na zhruba 4000 Zlatých. Po otevření chaty byly v okolí vyznačeny okružní turistické trasy.

    Ještě před založením spolku, v roce 1874, vznikla také myšlenka na výstavbu rozhledny na Hainbergu. K tomu účelu byl založen zvláštní fond. Avšak po následující desetiletí se nepodařilo získat dostatek finančních prostředků ke stavbě. Toto se podařilo až na přelomu století a stavba rozhledny byla realizována v letech 1902 – 1904. Byla pojmenována po prvním německém kancléři Otto von Bismarckovi a zařadila se mezi více než dvě stovky Bismarckových věží po světe. Na území Sudet byly postaveny celkem tři. Z té ašské je vidět na tu chebskou. Stavěly se totiž se záměrem zapálit ve výroční den Bismarckovi smrti navzájem viditelné ohně a vytvořit ohnivý pás po celém Německu.

    S rostoucí oblibou zimních sportů byl v roce 1909 založen při Ašské sekci Wintersportverein, který podporoval a rozvíjel zájem o lyžování a ostatní zimní sporty. Ještě téhož roku byla spolkem postavena bobová dráha. Ta vedla z vrcholu Heinbergu severozápadním a západním směrem, měřila 985m a měla výškový rozdíl 118m. Bobovalo se na ní ještě na počátku třicátých let a byla využívána nejen místními, ale oblíbili si jí i sportovci z Bavorska a Saska. Jižní a východní svahy kopce byly zase jako stvořené pro lyžování a probíhal zde lyžařský výcvik.   

    Mnoho z toho se zachovalo do dnešních dnů. Rozhledna byla opravena a je denně přístupná. Hainberghaus také přežil období centrálně plánovaného hospodářství. Na rozdíl od jiných staveb ve zdejším kraji vyhořel až v roce 2009 a dnes je po rekonstrukci. 

Bobová dráha však svému účelu sloužit přestala. Na leteckém snímkování z konce 40. let je ještě patrná její trasa. Dnes se v těch místech nachází jen lesní cesta s valy v místech oblouků dráhy a na zašlou slávu odkazuje název lesa v mapě „U Bobové dráhy“. Na východních svazích kopce se lyžuje dodnes. Je zde komorní areál se dvěma vleky a několik kilometrů běžkařských tras.

    Skalní oblast Rommersreuther Schweiz změnila jméno. Dnes se jí říká Goethovy skály (protože Goethe na ašsku údajně byl, třeba v Klášterci v „lázních“ jsou Goethovy kameny, protože tam Goethe nikdy nebyl). 

Když jsem tu byl lézt před 20. lety (hrozný jak jsem starej), tak mě pobavil nápis se šipkou u spáry „Tudy vole“. Teď jsem k mému potěšení shledal, že oblast prošla kompletním přejištěním. Jsou tu pěkné cesty s borháky, lehké i těžké, převislé i položené, plotny, spáry, stěny…  Hlavně se tu najdou lehké a dobře odjištěné cesty pro lezení s dětmi. Skály jsou postaveny z křemene, což je velmi pevný a místy dost ostrý a poměrně neobvyklý materiál. Rozsahem je to taková kapesní oblast na jeden den. 

P.S. Pro ty, kdož nebudou večer po lezbě patřičně zmoženi nachází se asi půl kiláku od skal bordel :-).

*Ota Pavlas*