(Radstätterhütte)

DAV Eger und Egerland

září 2024

    Ve druhé polovině třicátých let dvacátého století se Chebskému alpskému spolku vcelku dařilo. Tillenberg Schutzhaus prosperoval, členská základna se rozrůstala, spolek měl bezmála 500 členů, pořádaly se přednášky, jednou ročně spolek pořádal i ples. Přednášky, zprvu pořádané pouze pro členy a zdarma, postupně začali se zájmem navštěvovat i běžní občané města Chebu. Proto se přednášky postupně přesunuly až do velkého sálu městské knihovny a začalo se na nich vybírat vstupné. Vstupné vylepšovalo celkovou bilanci spolkové pokladny, která ač zatížena splátkami za úvěry spojené s výstavbou a rozšiřováním Chaty na Dyleni, na tom byla poměrně dobře. Spolek tak mohl podporovat členy ve výjezdech do Alp a byla uskutečněna řada hodnotných výstupů.

    Avšak pro chybějící vlastní chatu v Alpách se vedle ostatních spolků cítili chebští horolezci poněkud méněcenně. Ovšem finanční situace nebyla natolik příznivá, aby si mohli dovolit postavit chatu na zelené louce, proto vyvstaly úvahy převzít již postavenou chatu. Centrálnímu výboru DAV byl předestřen zájem o koupi, pakliže by se taková chata naskytla a nezbývalo než čekat. Nabídka přišla v roce 1937, kdy centrální výbor prodával Radstädterhütte.

    Chatu postavila sekce DAV Radstadt roku 1886. Stála na 1770 m vysokém vrcholu Roßbrand přímo nad městem Radstadt a byla pojmenována Linzerhaus na počest spřátelené sekce DuÖAV. V přízemí chaty byla kuchyně, jídelna a pokoj správce. V patře nacházelo se 12 lůžek ve dvou pokojích. Později chatu odkoupila sekce Ostmark a přejmenovala ji na Radstädtterhütte. Sekce Ostmark se však roku 1936 rozpustila a chata dle stanov přešla na centrální výbor DuÖAV. Centrální výbor nabídl k prodeji chatu spolu s převzetím správcovství nad celou oblastí za 12 000 RM. Chebští horolezci na nabídku přistoupili a byly dohodnuty jednotlivé splátky. DAV Eger chatu převzal na počátku roku 1939 a horolezci se opět cítili jako plnohodnotní členové DAV. Avšak další velká válka již byla na obzoru. V průběhu války provoz chaty postupně uvadal, až roku 1943 ustal zcela a chata byla definitivně uzavřena.

    Po konci války a zrušení alpských svazů připadla chata do správy rakouskému státu. Protože byla snadno přístupná, byla vykradena a poničena. Roku 1950 se opět začaly formovat rozpuštěné sekce DAV. Dr. Anton Pecher, předseda DAV Eger z let 1930 – 1937, který se po odsunu z Chebu usadil v Regensburgu, se v roce 1953 pustil do obnovy Chebské sekce. Našel další kamarády a začal pátrat po osudu oddílové chaty. Roku 1954 obdržel informaci, že Radstädterhütte stále stojí a byla převzata do správy znovu ustanoveným ÖeAV. Téhož roku sešlo se na 20 původních členů a opětovně založili spolek, který pojmenovali DAV Eger und Egerland. Dr. Pecher byl zvolen předsedou a za sídlo byl vybrán Regensburg. Spolek okamžitě rozběhl jednání vedoucí k navrácení chaty. Chata byla převedena do majetku spolku v roce 1957. Ihned bylo započato s opravami a chata byla z části otevřena. Chata však svou velikostí již nedostačovala počtu návštěvníků, bylo tedy rozhodnuto o velké přestavbě. Po několika letech rekonstrukce, kdy byla chata podstatně zvětšena, byla zbudována nová kuchyně, nové moderní pokoje pro hosty a zavedena elektřina, byla znovu otevřena v červnu 1977 a přejmenována na Egerland Hütte. Za značného přispění místních byla koncem 70. let vybudována na vrcholový hřeben z Radsdtatu silnice a poměrně velké parkoviště 15 minutek pohodové chůze od chaty. To ovšem vedlo k mnohonásobně většímu přílivu návštěvníků, než se původně očekávalo a chata, ač po rekonstrukci, opět v celku brzy přestala svou kapacitou dostačovat. Byla zapotřebí další rozsáhlá přístavba chaty, avšak do toho již DAV Eger nechtěl investovat. Chata nesplňovala požadavky na oddílovou chatu, stala se výletním místem a turistickým hostincem. Proto bylo rozhodnuto o prodeji chaty. Ten byl uskutečněn v roce 1982. Výtěžek z prodeje byl použit na koupi jiné, menší horolezecké chaty ve vápencové oblasti Franckého Švýcarska. Chata se dostala do soukromého vlastnictví, byla opět podstatně rozšířena a funguje dodnes. Taktéž jí bylo navráceno jméno Radstädtterhütte. Má letní i zimní provoz, je snadno dostupná z Radstadtu pěšky, autem nebo na kole. Nabízí celodenní stravu i ubytování.

    Marně přemýšlím, proč chebští horolezci tuto chatu koupili. Vidím v tom pouze výsledek neskonalé touhy vlastnit někde, kdekoli, alpskou chatu a zrovna tahle byla k dispozici. Protože jinak mě nic nenapadá. Nic tu totiž není. Když bydlíte v Lovosicích, vyjdete si na výlet na Lovoš. Je tam hospoda, dáte si čaj s rumem, pivko a jdete zas domu. Když bydlíte v Radstadtu, vyjdete si na výlet na Roßbrand. 

Je tam hospoda, dáte si čaj s rumem, pivko a jdete zas domu. Z chaty pod Dylení se dalo vyjít na Dyleň. Z chaty na Roßbrandu se nedá vyjít nikam. Z jedné strany vede nahoru silnice, z druhé strany se dá nahoru vyjet lanovkou z Filzmoosu a sjet dolu po jediné sjezdovce. Na vršku kolem hřebene je v zimě upravená běžkařská stopa, v létě je tam rašeliniště. Žádný kopec k výstupu, žádné skalní terény k lezení, prostě nic. Tím méně cokoli, za čím by stálo za to jet z Chebu. Jenom údajně pěkný výhled na Dachstein. 

A ten jsem neviděl, protože když jsem se tam cestou domů zastavil, bylo zataženo, pršelo, občas se i sněhová vločka spletla. Tak jsem večer zaparkoval na parkovišti kousek od chaty a s vidinou několika rychlých fotek, jako že jsem tu byl, jsem na lehko a jenom v tričku vyběhl k chatě. 

No ale protože jsem tu a nikdy více se sem asi nevrátím, tak se přeci jenom kouknu ještě kousek tam a pak ještě kousek támhle a támhle... A najednou byla tma, začal jsem docela klepat kosu a pobíhal jsem po rašeliništi v sandálech, v tričku a svítil jsem si mobilem, abych nezahučel do bahna. Ale jinak pěkný večer :-).

*Ota Pavlas*

Foto z akce zde: https://eu.zonerama.com/OtoPavlas/Album/14580448