Bylo nebylo

autor: Luboš Třeba

(Tuto stať jsem stvořil už vloni. Záměrně jsem jí ale nezveřejnil; to abych nepředbíhal událostem a nevyplašil osud…)

Bylo nebylo.

Za devatero horami, desatero řekami, jedenáctero průsmyky a dvanáctero údolími bylo jedno krásné a bohaté království. A v něm – zahrada. A ne jen tak ledajaká – přímo růžová. Uprostřed zahrady na vysokém kopci se skvěl skvostný zámek, jehož věže čněly vysoko k nebi. A v té nejvyšší z nich přebývala krásná, mladá, hodná, neprudící a nedržkující – zkrátka dokonalá - Šípková Růženka J

Pokud nyní čekáte pokračování pohádky s dobrým koncem, budete zklamáni. Bude to o něčem úplně jiném.

Tak bylo nebo nebylo?? No bylo. Ale je tomu už dlouho. Mnoho let tomu nazad. A příští rok to bude úplně náhodou přesně 30 let..

Bylo to krátce po revoluci. Kamarád mého kamaráda z Budějic pružně založil cestovní kancelář Bivak Turist. A místní české horychtivé duše, které dosud mohly poznat jen Krkonoše a Vysoké Tatry, začal vozit do míst, o kterých se jim do té doby mohlo tak akorát zdát. Tam na jihu jsou Rakousy se svými Alpami. A ještě za dalšími horami je země, která slove Jižní Tyrolsko. A v ní se prý nachází jedny z nejkrásnějších hor v Evropě – Dolomiti! A v těchto horách se začíná pomalu rozvíjet jedna odnož vysokohorské turistiky s názvem Via Ferrata. To je prej do hory natažené ocelové lano, skrzevá které je obyčejným smrtelníkům umožněno dostat se do míst, která jsou vyhrazena jen dravým ptákům a kamzíkům. A úzké skupině nadšenců, kteří si říkají horolezci. Tak to už přeci stojí za zamyšlení!!

A tak jsem se zamyslel. Nejdříve jsem se přihlásil na třídení lezecký kurz. To abych zjistil, co je to sedák, karabina a smyčka, a jak se s tím zachází. Pak už jsem si jen sedák nechal ušít, koupil dvě karabiny a dvě smyčky, a byl jsem nachystán.

Někdy v půlce roku 1992 jsem zalistoval katalogem Bivak Turist a z bohaté nabídky zájezdů si vybral jeden:  3 aktivní dny, 2 noci v autobusu a dvě na horských chatách. Cíle byly dva: spatřit a ponořit se do útrob toho přírodního horského divu. A také zdolat svůj první vrchol vyšší 3.000 metrů. Destinace  – horská skupina Catinaccio, po tyrolsku Rosengarten. Ano správně - Zahrada růží JJ

….cílů bylo dosaženo. Vystoupali  jsme do srdce horské skupiny a pohybovali se v terénu fantastických skal a tvarů. Všude samej dolomit. Prolezli jsme několik ferrat. A taky vystoupali na vrchol Kesselkogel; se svými 3.004 m nejvyšší vrchol skupiny a má historicky první třítisícovka! Paráda!!

A to takhle stoupáme jednou ferratou nataženou skalní stěnou. Ještě kousek a budeme v sedle a překonáme hranu horského hřebenu. A pak se to stalo. Dosažením sedla se otevřel pohled na druhou stranu hřebenu a my spatřili toto:

Zblízka to vypadalo ještě lépe:

Ano ano – jsou to známé a proslulé Vajolet Türme. No řekněte – není to nádhera? A právě tam nahoře, tam bydlí ten ideál ženské dokonalosti – Šípková Růženka. A tak mě NĚCO napadlo:

což takhle oslavit 30-tileté výročí první návštěvy Dolomit osobním setkáním s Šípkovou Růženkou..??

…sem se zamyslel a vybral cestu „Delagokante“. Server Bersteiger.com jí uvádí jako „Leicht“ = lehká.

„Vzhledem k oblíbenosti tůry se ve vrcholné sezóně často pod nástupem tvoří fronty“:

Cestou to vypadá takto nějak:

No řekněte – nebyla by to důstojná oslava jubilea??

Otázka teď nezní „Bylo – Nebylo“, ale „Bude či Nebude“…???

*Luboš*

Poznámka redakce: Pokračování příběhu už brzy!