Běh (výšlap) na Jedlák

Letošní 21. ročník Běhu (výšlapu) na Jedlák se konal až v sobotu 29.11.2025, protože oblíbený termín 17.11. vycházel na pondělí a bylo škoda jím trhat prodloužený víkend.   Navíc se posouval i termín Posledního slanění, takže když posun, tak všeho :o).

                Před desátou hodinou už se v Peci u koupaliště scházejí první účastníci, já přijíždím se Sandym o chvíli později.  Postupně přijíždějí i další účastníci, takže nakonec se nás tam schází 15 a dva psi.  Teplota je těsně nad nulou a lehce mrholí. Jak říkal kdysi Grossmann, ideální počasí, není horko a nepráší se.  Všichni se řadíme na společné startovní foto, které dělá Buchtík ze stativu svojí zrcadlovkou na samospoušť.  Michal odjíždí s Adélkou autem nahoru na Lesnou, šest běžců, sedm pěšáků a dva psi vyráží na trať s převýšením 528 m k vrcholu Jedláku ve výšce 851 m nad mořem.

                Jelikož Háši (Hynkův) pes a Buchtíkova fenka se celou cestu škádlí, je pro ostatní o zábavu postaráno. Jenom chudák Háša si to neužívá tak, jak si asi představovala.  Cesta je místy zledovatělá, někde leží sníh a jinde klouže listí, takže je to celkem pestré.  Asi v půlce trasy nám přichází fotka od Lubána, že v čase 41:01 min dosáhnul vrcholu.  Pěkný výkon, ale traťový rekord to bohužel není.  Za Jižní věží se pěší skupina dělí.  Část jde s LeTošem svahem přímo nahoru, já se Sandym a Deivem to na pohodu obcházíme po cestě.  Těsně pod vrcholem se opět scházíme a na vrchol docházíme všichni prakticky společně.  Ještě tam na nás čeká Lubáno, zbytek běžců pokračoval dál na Lesnou. Buchtík opět vytahuje stativ a foťák a dělá nám společnou fotku, tentokrát ale na vrcholu.  

Popíjíme čaj z termosek, k tomu i něco ostřejšího z placatice, Sandy rozdává slaninu, prostě taková vrcholová pohoda.   Za chvíli už nám ale začíná být zima, tak se raději rozcházíme.  Já a Buchtík míříme zpět dolů k autům, ostatní pokračují dál na Lesnou do hospody, kde se později opět setkáváme.

                V hospodě už na nás čeká Michal s Adélkou a dalšími kamarády.  Dáváme si něco k jídlu a pití a užíváme si pohodu v kryté terase s výhledem do údolí, které dnes ale kryje mlha.  

Po jídle Letoš všem účastníkům rozdává pamětní listy, Adélka rozdává pamětní Fidorkové medaile a na závěr ještě probíhá focení běžců s putovním pohárem, na který budou jejich výkony později zaznamenány.  

Někteří postupně odjíždějí, což je škoda, protože za chvíli mlha postupně ustupuje a nad mraky se objevuje slunce.  Užíváme si krásné výhledy, ale pak také odcházíme.  Cestou na vrchol kopce se nám při pohledu z auta ukazuje vysílač na vrcholu Jedláku, který jako ostrov vyčnívá z mlhy dole v údolí.  Zastavujeme a všichni si to fotíme.  Pak už sjíždíme zpět do Pece ke zbývajícím autům, kde se loučíme.

Navzdory nehezkému počasí byla letos účast docela slušná a bylo to fajn. Kdo nebyl, tak zaváhal. Tak zase za rok.

                *Jířa*