Lov horezdarů 2012

Blahouš Kluc

1. 1. 2012

Lov horezdarů pro rok 2012 jsem pojal trochu jako záškodnickou akci, když místo původně zamýšleného  Silvestru někde v Tisé, jsem vyrazil po skalkách v okolí Chomutova. Stejné nadšení jsem dokázal probudit v Markétce, která je pro každou srandu. Mé tradiční parťáky a soupeře jsem se snažil uchlácholit tvrzením, že budu na přelomu roku dost daleko od Chomutova.
Po 23.00 hod. po zvážení možností jsme vyrazili do Zákoutí k Mezihoří, opět Párkovi do revíru. Na horách je dost sněhu. Těsně před půlnocí se škrábeme do svahu k věžičce a brodíme se nad kolena ve sněhu. Sestupovka je pěkně zledovatělá, obvazuju se lanem kolem pasu a pomocí cepínu se škrábu na vrchol. Kdo to zkusil, ví, že za takových podmínek jde o „zobák“. Z vrcholu dobírám Markétu. Zapisujeme do knížky a na kopci střílí rachejtle. Čekám, že uvidím jiné dobyvatelé, ale ti si jistě někde popíjejí šampáňo.  Markét slaňuje klasicky od kříže a já přes Dülfera, což vyžaduje v tomto sněžném království kapku pozornosti.
Přesouváme se autem na parkoviště do Mezihoří, odkud už pěšky pospícháme na Popeláře. Zde vystupujeme opět Sestupovkou a knihu nalézáme nezasněženou. Připisujeme si další úspěch a rozmýšlíme, co dál. Cesta na Boleboř vypadá vyjetá, ale zledovatělá. Riskneme to a přesouváme se k oboře v úmyslu dojít k Citeře. Auto parkujeme kvůli většímu množství sněhu blízko silnice, zapakujeme a míříme k oboře. Kolem nás je hororová nálada, mlha a pochmurno. U obory vidím stopy ve sněhu. Nevím, co teď. Mám pramálo chuti se bez stoprocentní možnosti na úspěch prodírat kilometr v lese, a pak zpět. Otáčíme a zvažuju zaútočit na Kočku, což po chvíli zavrhuju, protože bychom za těchto podmínek nebyli schopni vylézt lezeckou cestou na vrchol a dojít na vrchol „Německou“ cestou mi nepřijde dost fair.
Slibuju Markétce pohádkové prostředí Perštejna. Když dorazíme na parkoviště u Ohře, tak po sněhu není ani památky. Zato pěkně fouká a je vidět, že je mokro. No nic, zabalit se do šál a vyrazit. Zbytečně to nekomplikuju a směřuju k náhorce Věže ve svahu. Tentokrát se dokážu na první pokus vyškrábat na stupeň a bez úhony vybruslit po kluzkém povrchu až na vrchol. Markétka si to taky užívá. A co dál? Rozhodujeme se pro Sestupovku na Levý pilíř Hlavního masivu, která je psaná po zatravněných lávkách od Západní stěny za dva, ale já jí lezu ještě níže, čemuž přidávám metry i obtížnost. Konečně se probíjím na pilíř, kde mě čeká poctivý štand a taky pěkný vítr. Markétka ke mně dolézá po 04.00 hod. a máme toho dost. Při slanění mi ustřelí kopyta a já si pěkně natloukám. To ale nezastíní naší radost z prožitého dobrodrůža. Pospícháme spát, protože se už těšíme na Novoroční ráchání.
                                                                                                                                      Blagodan