Škrlatica 2740m, Križ 2410m

autor: Ota Pavlas

datum: červen 2021

fotogalerie: https://www.zonerama.com/OtoPavlas/Album/7373425>

Když už konečně můžu do Alp a mám dovolenou tak přijde monzun. Koukám na předpověď a jedu prstem po mapě. Jak se od západu sunou bouřky můj prst se sune čím dál tím víc k jihu od hlavního hřebene. Zastavil se ve Slovinsku. Na Triglavu jsem byl, ukradli mi tam sluneční brýle za skoro dva litry, tak tam už ne. Druhý nejvyšší vrchol je Škrlatica 2740m. Tak vzhůru. 

No můj smělý plán se těžce srazil s realitou už na hranicích. Jakmile jsem přeladil na Antenne Bayern tak zaznělo slovo dne - Stau. První Stau, druhá Stau, a to jsem ještě nedojel ani do Regensburgu. Ovšem korunu tomu všemu dala Stau na A10, kde kilák přede mnou za tunelem hořelo auto. 3 hodiny pečák na slunku. Když jsem dojel do doliny Vrata, na parkoviště u Aljažev dom, bylo pět pryč. A než jsem se vypakoval bylo šest večer. A přede mnou 1000 výškových metrů na Bivak IV Na rušju. Cesta je to děsná. Cik cak cik cak. Jako obvykle myslím na Ivana Baja a jeho Smiech na lane. Horolezec po dvou vysílen dojde pod stěnu aby si čtvernožky konečně odpočinul. Ve svitu úplňku ani nepotřebuju čelovku. V deset v noci přicházím na bivak. Plechová bouda, kamna někdo ukradl, hromosvod to nemá, uvnitř palandy a dřevěné ostění. Na bivaku nikdo, krásná samota a klid. Kolem půlnoci začínám řešit vítr. Dveře bouchají v poryvech, spát se u toho nedá. Jedny dveře jsem zapřel hůlkama, druhé dveře připíchl piklem a bylo ticho. 

Ráno jsem nabral směr Škrlatica. Top 2. Slovinska. Žlaby jsou vysněžené, hroty drží dobře. Na poměry poslední doby je tu vůbec dost sněhu. Před pár lety touhle dobou na Triglavu bylo prd.  Na poledne jsem na sedle našel bezva bivakovací šutr. Rozpustil sníh a kafe s parádním výhledem. Pod kamenem nechávám vaření, mačky a pikl. Cesta pokračuje nepříjemným suťovým kuželem ke skále. Pod skálou nechávám i hole. Pak přes pár sedélek na hřeben a na vrchol. V několika málo místech je cesta zajištěná ocelovým lanem. Jinak jedničkové, dvojkové lezení na pohodu. Na vrcholu kříž a kniha. Letos jsem na vrcholu 8. v pořadí. A kam až kniha sahá nenašel jsem nikoho z Horoklubu. Cestou dolu jsem postupně pobral všechno, co jsem odložil a závěrečnou část jsem značně urychlil jízdou po zadku na sněhu. 

Ráno balím matroš a s plnou polní zas na předních hrotech stoupám na hřeben. Ještě, že mám GPS mapu. Značení slovinských cest je jak v Itálii, jeden puntík na kilometr a ještě pod sněhem. Ale cesta je to parádní. Firnovým polen skrz skály na sedlo a po hřebenu pod vrcholové skalisko. Závěrečný výšvih pevnou skálou a po úzkém hřebínku na Križ. Bezvýznamný toť vrchol v hřebeni. Ale pořád má víc než Klínovec. Dál jsem chtěl pokračovat na Stenar, méně bezvýznamný vrchol v hřebeni. Ale na svahu na druhé straně je sníh konzistence bramborové kaše na podivné suti. Moc to nedrží a dojezd do údolí je fatální, tak na to kašlu. Ze sedla jsem to pak střihnul podle oka do vysněženého žlabu a tím pak dolu. Cestu jsem si tím o dost zkrátil. Na hranici lesa jsem zas našel značenou cestu a po ní sestoupil na parkoviště. Jako sestup za trest. 1500 metrů. Radši půjdu týden do kopce než jedno odpoledne z kopce. A to mám ještě podezření, že mezitím, co jsem byl nahoře, někdo posunul parkoviště s autem aspoň o půl kiláku dál, než bylo. Škrlatica jak Šaratica, občas k pos….