FONTAINEBLEAU – aneb jeden den v ráji

14.02.2019 00:00

Předmluva:

Letošní zima 2018/2019 mi už leze na nervy. Svým charakterem připomíná skotské střiky. Buď není sníh vůbec a nebo je ho příliš mnoho na to, aby člověk o víkendech vyvětral hlavu na horách. Navíc ty krátké dny resp. absence slunce na náladě nepřidají.  A tak jsem rozhodl trochu prosvětlit tu letošní polární noc jednou prosluněnou vzpomínkou z jara 2018, kdy jsme společně s Jířovcema navštívili mekku boulderingu – Fontainebleau.

 

Úterý 1.5.2018 – Trois Pignons 91.1

Je první máj, lásky čas, za oknem zve ku boulderingu nikoliv hrdličky hlas, ale slunce jas. Konečně jsme se po třech dnech deštivého počasí dočkali. Ležím na gauči a pozoruji skrze okno sluncem nasvícenou kamennou stěnu protějšího domku a nasávám klid francouzského venkova všemi póry. Holky spí s Květou na letišti v ložnici a mají tam na rozdíl ode mě pěkně teplíčko, protože si zapnuly přímotop. O to víc se jim nechce do studené kuchyně. Se vstáváním jsme nikdy nepospíchali. A tak se naše snídaně svým časem blíží spíše k obědu. Jířovci, kteří mají pronajatý domek na druhém konci vesnice, jsou na rozdíl od nás ranní ptáčata a tak už jsou asi jako na trní. Jsou tu poprvé a díky předchozím děšťům si na skálu zatím nesáhli. A tak jsem si dal záležet s výběrem sektoru. Vybral jsem záměrně sektor  91.1 v oblasti Trois Pignons vzdálený asi 15km, který už znám z minula a o kterém vím, že se bude Jířovcům i dětem líbit. Jsou tam krásné písečné pláže, hezké balvany s parádním oranžovým okruhem, kde si zalezou všichni včetně našich drahých poloviček. A tak kolem jedenácté opouštíme náš dočasný base camp ve Videlles a vyrážíme do skal. Jízda autem po zdejších zdejších silničkách, které připomínají leckdy svou šířkou cyklostezky, je vždy trochu adrenalinový zážitek. Nikdy nevíte, kdo se na vás zpoza rohu či zatáčky vyřítí. Opatrně se proplétáme úzkými uličkami vesniček s romatickými názvy jako je např. Moigny Sur Ecole, míjíme větší obec Mily la Foret a směřujeme ještě pár kilometrů na jih směrem na Le Vaudoé. Asi 300m před ním odbočujeme vlevo mimo silnici na prostorné parkoviště. Z něj vedou lesní cesty různými směry napříč lesem k jednotlivým sektorům. Občas jsou u cest směrovníky, ale jak už to tak ve Francii bývá, není jednoduché to rozluštit. Protože jsme tu už kdysi s Květou byli, jdeme na jistotu necelý kilometr k písečné pláži uprostřed lesa. Iluze mořského pobřeží je dokonalá. Člověk by za písečným pahorkem čekal moře. Ale nic takového tam není. Jen další pláže, pískovcové balvany, skalky a borovice. Pěkné počasí vylákalo do skal více lidí a tak už to vypadá ve skalách veseleji. Kolem se rojí skupinky s bouldermatkami a křižují les křížem krážem od sektoru k sektoru. Náš sektor s prozaickým názvem 91.1 je pláží rozdělen na dvě části. Rozlézáme se nejdříve vpravo na balvanech, které leží přímo na okraji pláže. Koneckonců, oranžový okruh začíná právě zde. Až na jeden hajból, jsou to vesměs nízké kameny tak do 3m výšky s luxusním dopadem do písku. Jedná se vesměs o lehčí plotnové lezení s výrazným estetickým zážitkem. Jako nejhezčí boulder této části okruhu jsme vyhlásili oranžovou  č. 10. Je to taková vyvažovací plotýnka podél hrany, kde se leze výhradně na tření. Holky se na tom dost vyblbly. Květa mi to pak nandala na boulderu č. 7b, který jsem ani po mnoha pokusech nedokázal přelézt. Ona to přelezla asi na druhý pokus, za takové kousavé mikrochyty, do kterých jsem já bohužel nedosáhnul.  Zatímco my dospělí popolejzáme po balvanech, děti si staví v písku hrady a honí se mezi skalami. Většina boulderů oranžového sektoru však leží na druhé straně pláže a na pahorku za ní. Tamní kameny hned u kraje jsou stále v obležení, ale daří se nám tam vtěsnat a získat území pro sebe. Hitem je oranžový boulder č. 12 na balvan hned u pláže. Je to opět nádherná vyvažovačka a navíc trochu oklouzaná se šponovákem v závěru, takže ne každý se s tím popasuje.  Mě se povedlo vylézt i sousední těžší variantu (vpravo) podél hrany. Některé bouldery jsou jednoduché a nízké a tak zapojujeme do lezení i děti. Lezou naprosto přirozeně a bosky, což z pohledu fotografa vypadá hodně fotogenicky. Nicméně dlouho jim zájem o lezení nevydrží a po chvíli se už jdou zase honit na pláž. My dospělí se postupně noříme hlouběji do lesnatého pahorku, kde pokračuje okruh na dalších balvanech. Lezení je už více silové, místy i oklouzané. Některé směry nám dávají hodně zabrat. Holky (Květa a Maruška) s námi pokračují v lezení asi do poloviny pahorku. Pak už pokračujeme jen já a Chosé a když jsme odpoledne dokončili okruh, což je 37 boulderů, tak jsme toho měli jako buchet. Já jsem k tomu přidal i pár variant a bouldry z modrého okruhu a dostal jsem se na 48 boulderů celkem. Tím jsme uhasili lezecký absťák, který jsme po několika dnech deštivého počasí měli a odplížili jsme ze skal slušně vyžužlaný. Navečer jsme se sešli u Jířovců na zahradě a navzdory únavě jsme si zahráli s dětma turnaj v pinčesu a po setmění jsme se přesunuli dovnitř na pokec u vína. Děti zbytek večera protancovaly na muziku puštěnou z notebooku. Do postele jsme se dostali až kolem půlnoci, ale to vůbec navadí.  Byl to parádně prožitý den. J

Účastníci zájezdu: Jířa, Maruška, Fíla, Eliška, Veronika, Květuš, Svinčo, Evička, Květuška

Fotky naleznete ve fotogalerii na úvodní stránce webu: Úvodní stránka