Loučná 1019 m.n.m.

Letošní rok začal tragicky. Jedu si takhle po ránu 13. ledna (ještě že nebyl pátek) z Varů domu. V zatáčce za Stráží jenom zaregistruji černou šmouhu, rána, airbagy, smard a kouř, škarpa…. Chlapík v protisměru v 9 ráno usnul, projel zatáčku rovně, trefil mě na komoru a poslal žlutého Trafica na vrakoviště dějin. Vyřídil jsem pojišťovnu, sehnal nové auto, dal ho do kupy. A když už jsem to měl konečně všechno za sebou a už už jsem pokukoval po chlupatých lyžích, které zatím zahálely ve sklepě, lockdown. Co teď. Klínovec je mimo katastr. Sice se udělalo teplo, ale Svatá hora nad Bílinou to je taky jiný vesmír. No tak mi zbudou ty Perštejnské skály. Jenže ejhle. Pohledem do mapy zjišťuji, že ten název je zavádějící. Perštejnské skály vůbec nejsou v Perštejně. Patří do katastru Smilova. Takže jiná obec, jiný okres, jiný kraj….jiný vesmír (VK by měla zvážit jejich přejmenování). Těžká je doba Kovidová.

Tak bloumám prstem po mapě. Nejvyšší kopec výběhu, který mi strana a vláda ponechala, je se svými 1019 metry Loučná. No je to lepší než drátem do oka a jsem na tom skoro o 300 metrů lépe než Jirka v Klášterci. Slabá útěcha. Naštěstí aspoň začalo sněžit. A sněžilo dva dny. V pohorách v hromadě prašanu je to pěkná j*bačka. Má to rozhodně větší sportovní hodnotu, než na skialpech :-). 

Po třech hodinách urputného boje a patřičně dlouhé pauze na kafe, stojím u lesa, v němž by měl být kýžený vrchol. Jenže najít to správné místo na plytkém vršku v hromadě starého i nového sněhu, v hustém borovicovém mlází není sranda. Nakonec jsem se prodral kamsi, kde GPS tvrdilo, že to je ono. Jeden by čekal, že na takto význačném místě bude aspoň něco. Ale tady není nic. Ani prd. Hrouda sněhu uprostřed ničeho a dech beroucí kruhový rozhled na borovicové roští s příměsí smrku. No to jsem dopadl. Jdu domu.

*Oto Pavlas*