Lezení na Tenerife

05.02.2020 21:47
Lezení na Tenerife 
29.11.2019 – 13.12.2019
Předvánoční shon a zmatek jsme se naučili řešit úprkem za teplem, za poklidnou, lenivou přímořskou atmosférou, za LEZENÍM. Po sérii úrazů a blokád kosterního svalstva se ani jeden necítíme být v kondici, proto vybíráme Tenerife. Ostrov primárně exotický se spoustou treků překrásnou přírodou a s lezením vhodným pro všechny typy lezců.
Hned po příletu jsme okusili proslulou vyčůranost španělských autopůjčoven, kdy nám neuznali pojištění zaplacené českým zprostředkovatelem jejich autopůjčovně a museli jsme ho zaplatit znovu ve dvojnásobné výši. Auto nás tedy vyšlo na 13 500,- za malýho lenivýho Huindae, co se vláčel do kopce padesátkou. Budiš nám drobnou útěchou, že místní phm bylo pod euro.
První den navštěvujeme asi nejproslulejší lezeckou oblast Arico. Jsou to dva táhlé kaňony situované na sever a jih. Jeden je pro siláky, co lezou velmi dobře a ten druhý od dětí a začátečníků po střední až výborné lezce. Cest je tam strašně hodně, materiál pevný, neoklouzaný, zajímavý linie, jen výška bohužel spíše do 20m. 
Sektor El Rió byl v některém z článků na Lezci opěvován svou úžasností, tak jsme to potřebovali zažít a ozkoušet na vlastní kůži. Scenérie, která se před námi otevřela byla neuvěřitelně krásná, jako někde v Utahu. S lezením už to bylo horší, příliš lomovité na můj vkus a děsně těžký, začínám propadat trudomyslnosti, jestliže El Rió je top oblast na Tenerife. 
V lezeckém krámku pořizujeme průvodce, rok vydání 2019, který popisuje 17 velkých oblastí. 90% lezení je v kaňonech, to je celkem výhoda, když pálí slunce nebo fouká silný vítr, v kaňonech je klid. V každém sektoru jsou cesty perfektně odjištěné (tyto převládají) nebo si lze vybrat klasiku po vlastním jištění.
Postupně navštěvujeme jeden sektor za druhým, tak přidávám krátký popis pro případné budoucí výletníky:
Tamadaya – pro mě nejlepší lezení a největší počet cest v obtížnosti 5 až 6b+. Nejzajímavější linie, většinou kolmé až mírně převislé, velmi technické a legrační zároveň. Lezla jsem tam 7 cest a u každé jsem nevědomky utrousila, ty vo.. to je nádhera, fantastický.
Planeta Zarza – sektor z roku 2013 s převislými cestami má výhodu, že jsme si tam oba zalezli skvěle na celkem malém prostoru. Vedle mých 6a-6b jsou hned vedle 7a-7c pro Petra. 
Los Naranjos – malý sektor, kde průměrný lezec už musí tlačit na pilu, cesty spíše od 6b, mírně převislé, moc hezké. Nástupy jsou přímo na vodním kanále, kterým je Tenerife doslova prošpikované, takže jsme pořád koupali lano při stahování. Zde si vylezl Péťa po urputném boji 8a na OS, v cestě strávil asi 20 minut před posledními dvěma kroky k řetězu, protože si to nechtěl zkazit. 
Guaria – se charakterem lezení liší od všeho ostatního, co na Tenerife je. Cesty mají i přes 40m, jsou výrazně převislé a strašně těžké. Některé mají 4 délky a hodně se leze po vlastním jištění. Pro vstup do oblasti je potřeba žádat o povolení skrz stránky ochranářů jedním kliknutím. Denně smí oblast navštívit max. 70 lidí. My jsme byli v Guarii sami. Péťa si lezení zde velmi užil. Já jsem kromě jednoho 6b vše lezla na druhém konci a strašně jsem se nadřela. 
El Capricho – lezení v národním parku pod nejvyšší horou Španělska – Pico del Teide 3 718m. Nám se povedlo vychytat počasí a za nádherného sluníčka jsme lezli v tílku  se zasněženou sopkou v pozadí. Lezení nebylo kdovíjak pěkný, ale ta krajina, příroda a všechno co nás obklopovalo bylo nepopsatelně krásné. Po lezení zde jsme se vydali na výstup na horu Pico del Teide. Za měsíčního svitu jsme dosáhli předvrcholu Montaňa Blanca  2 748m.  Vrcholový hřeben byl ještě 4km, pozdní večer a silný vítr nám nedovolili pokračovat. 
Fantasma – ta mě hodně bavila. Nástupy cest jsou vyleštěný zhruba do 2m výšky, tím jak se kaňonem valila voda. Je to jako když chcete lézt po flašce od piva. Ale kdo to překoná, užije si strašně zajímavé, hezké linie. Z této oblasti mám nejvíc pádů ale také jsme se nejvíc vzájemně sobě vysmáli při dobývání prvního jištění. 
Z turistických výletů musím určitě zmínit krásné pohoří ANAGA, které se táhne od severního pobřeží na východ. Prošli jsme si část tropického deštného pralesu a Vavřínové lesy. Ráz krajiny je úplně jiný než na jihu. Zde to vypadalo něco mezi Venezuelou a Skotskem. Po panoramatické silnici jsme doklouzali k moři na nejkrásnější pláž Playa de las Teresitas s pískem dovezeným ze Sahary. Jako jediná má zlatý písek, jinak ostatní pláže jsou černé.
Od severu na západ jsme se zase vydali po panoramatické silničce do vysokohorské vesnice Masca, odkud vede dlouhý trek hlubokou roklí, kde musíte skákat po kamenech jako kamzíci až k moři. Zpátky se dá dostat kombinací lodě, autobusu a taxíku. Určitě stojí za návštěvu města Garachico, které bylo výbuchem sopky srovnáno se zemí 
kromě několika budov a přístavního mola a město la Orotava , kde je k vidění architektura z doby kolonizace. 
Žádný návštěvník by si neměl nechat ujít národní park Teide, treky okolo vulkánu Pico del Teide jsou pastvou pro oči.
Kdo přemýšlí o rodinné dovolené a snaží se zkombinovat lezení, koupání, zábavu pro děti a celkový relax pro tělo a duši, je Tenerife tím pravým místem.
29.11.2019 – 13.12.2019
 
Předvánoční shon a zmatek jsme se naučili řešit úprkem za teplem, za poklidnou, lenivou přímořskou atmosférou, za LEZENÍM. Po sérii úrazů a blokád kosterního svalstva se ani jeden necítíme být v kondici, proto vybíráme Tenerife. Ostrov primárně exotický se spoustou treků překrásnou přírodou a s lezením vhodným pro všechny typy lezců.
    Hned po příletu jsme okusili proslulou vyčůranost španělských autopůjčoven, kdy nám neuznali pojištění zaplacené českým zprostředkovatelem jejich autopůjčovně a museli jsme ho zaplatit znovu ve dvojnásobné výši. Auto nás tedy vyšlo na 13 500,- za malýho lenivýho Huindae, co se vláčel do kopce padesátkou. Budiš nám drobnou útěchou, že místní phm bylo pod euro.
První den navštěvujeme asi nejproslulejší lezeckou oblast Arico. Jsou to dva táhlé kaňony situované na sever a jih. Jeden je pro siláky, co lezou velmi dobře a ten druhý od dětí a začátečníků po střední až výborné lezce. Cest je tam strašně hodně, materiál pevný, neoklouzaný, zajímavý linie, jen výška bohužel spíše do 20m. 
    Sektor El Rió byl v některém z článků na Lezci opěvován svou úžasností, tak jsme to potřebovali zažít a ozkoušet na vlastní kůži. Scenérie, která se před námi otevřela byla neuvěřitelně krásná, jako někde v Utahu. S lezením už to bylo horší, příliš lomovité na můj vkus a děsně těžký, začínám propadat trudomyslnosti, jestliže El Rió je top oblast na Tenerife. 
    V lezeckém krámku pořizujeme průvodce, rok vydání 2019, který popisuje 17 velkých oblastí. 90% lezení je v kaňonech, to je celkem výhoda, když pálí slunce nebo fouká silný vítr, v kaňonech je klid. V každém sektoru jsou cesty perfektně odjištěné (tyto převládají) nebo si lze vybrat klasiku po vlastním jištění.
Postupně navštěvujeme jeden sektor za druhým, tak přidávám krátký popis pro případné budoucí výletníky:
Tamadaya – pro mě nejlepší lezení a největší počet cest v obtížnosti 5 až 6b+. Nejzajímavější linie, většinou kolmé až mírně převislé, velmi technické a legrační zároveň. Lezla jsem tam 7 cest a u každé jsem nevědomky utrousila, ty vo.. to je nádhera, fantastický.
Planeta Zarza – sektor z roku 2013 s převislými cestami má výhodu, že jsme si tam oba zalezli skvěle na celkem malém prostoru. Vedle mých 6a-6b jsou hned vedle 7a-7c pro Petra. 
    Los Naranjos – malý sektor, kde průměrný lezec už musí tlačit na pilu, cesty spíše od 6b, mírně převislé, moc hezké. Nástupy jsou přímo na vodním kanále, kterým je Tenerife doslova prošpikované, takže jsme pořád koupali lano při stahování. Zde si vylezl Péťa po urputném boji 8a na OS, v cestě strávil asi 20 minut před posledními dvěma kroky k řetězu, protože si to nechtěl zkazit. 
Guaria – se charakterem lezení liší od všeho ostatního, co na Tenerife je. Cesty mají i přes 40m, jsou výrazně převislé a strašně těžké. Některé mají 4 délky a hodně se leze po vlastním jištění. Pro vstup do oblasti je potřeba žádat o povolení skrz stránky ochranářů jedním kliknutím. Denně smí oblast navštívit max. 70 lidí. My jsme byli v Guarii sami. Péťa si lezení zde velmi užil. Já jsem kromě jednoho 6b vše lezla na druhém konci a strašně jsem se nadřela. 
El Capricho – lezení v národním parku pod nejvyšší horou Španělska – Pico del Teide 3 718m. Nám se povedlo vychytat počasí a za nádherného sluníčka jsme lezli v tílku  se zasněženou sopkou v pozadí. Lezení nebylo kdovíjak pěkný, ale ta krajina, příroda a všechno co nás obklopovalo bylo nepopsatelně krásné. Po lezení zde jsme se vydali na výstup na horu Pico del Teide. Za měsíčního svitu jsme dosáhli předvrcholu Montaňa Blanca  2 748m.  Vrcholový hřeben byl ještě 4km, pozdní večer a silný vítr nám nedovolili pokračovat. 
    Fantasma – ta mě hodně bavila. Nástupy cest jsou vyleštěný zhruba do 2m výšky, tím jak se kaňonem valila voda. Je to jako když chcete lézt po flašce od piva. Ale kdo to překoná, užije si strašně zajímavé, hezké linie. Z této oblasti mám nejvíc pádů ale také jsme se nejvíc vzájemně sobě vysmáli při dobývání prvního jištění. 
    Z turistických výletů musím určitě zmínit krásné pohoří ANAGA, které se táhne od severního pobřeží na východ. Prošli jsme si část tropického deštného pralesu a Vavřínové lesy. Ráz krajiny je úplně jiný než na jihu. Zde to vypadalo něco mezi Venezuelou a Skotskem. Po panoramatické silnici jsme doklouzali k moři na nejkrásnější pláž Playa de las Teresitas s pískem dovezeným ze Sahary. Jako jediná má zlatý písek, jinak ostatní pláže jsou černé.
Od severu na západ jsme se zase vydali po panoramatické silničce do vysokohorské vesnice Masca, odkud vede dlouhý trek hlubokou roklí, kde musíte skákat po kamenech jako kamzíci až k moři. Zpátky se dá dostat kombinací lodě, autobusu a taxíku. Určitě stojí za návštěvu města Garachico, které bylo výbuchem sopky srovnáno se zemí 
    kromě několika budov a přístavního mola a město la Orotava , kde je k vidění architektura z doby kolonizace. 
Žádný návštěvník by si neměl nechat ujít národní park Teide, treky okolo vulkánu Pico del Teide jsou pastvou pro oči.
Kdo přemýšlí o rodinné dovolené a snaží se zkombinovat lezení, koupání, zábavu pro děti a celkový relax pro tělo a duši, je Tenerife tím pravým místem. 
 
autor: Hanka Hefnerová
fotky k článku najdete v galerii na úvodní stránce.