Križna Jama

07.03.2020 12:38

Križna Jama

Kdy:  6. - 8. 2. 2020, Slovinsko
Autor:  *Ota Pavlas*
 
Jednou takhle koncem října odpoledne mi Kamila poslala odkaz na jakousi FB diskuzi k jeskyni Križna Jama ve Slovinsku. A co jako já na to. Já na to že to vymyslím. Za 2 dny jsem měl rezervovaný termín do jeskyně a naplánovanou akci na jarní prázdniny. To aby mohla jet i Miluška, protože ta krom prázdnin nemůže. Plán byl celkem prostý. Cestou do Slovinska lyžovačka na Turracher Höhe v Nockengebirge, další den jeskyně a cestou zpátky třetí den lyžovačka ve Flachau. 
    Na Turracher Höhe jsem šel se svojí drahou polovičkou na sjezdovky, abych natočil nějaké ty manželkohodiny. Co Vám budu povídat, po dvou hodinách mě to nebavilo. Vozit si zadek na lanovce a jezdit jenom dolu není pro mě. Ale pro ty plusové body jsem to do odpoledne nějak doklepal. Odpoledne jsme pojedli a přejeli do Slovinska k hlavnímu cíli akce. K jeskyni jsme dorazili kolem 22hod. Přespali jsme v autě na parkovišti uprostřed ničeho. Pro tyhle účely jsem vyměnil Berlingo za Tafica a v první fázi budování Camperwagenu jsem instaloval bufík. Hotový Winterraum na kolech. 
    
    Jeskyně Križna Jama je díra v zemi:-). Od jiných jeskyní se liší formou prohlídky. Z několika tras jsme si vybrali tu nejdelší, nejtěžší a taky nejdražší:-). Sedmi hodinová akce pro skupinu max 4 osob stojí 280 Euro. Za tu cenu dostanete průvodce a komplet vybavení - helmu, světlo, overal, gumáky. Kvůli ochraně jeskyně jsou prohlídky pouze listopad - březen, max. 4 osoby denně a max 100 osob za sezónu. A když je jeskyně moc ošoupaná, tak jí uzavřou úplně, klidně i na pár let. Jako v letech 2002 - 2007. Jeskyně není nijak upravená, osvětlená, žádné chodníky. Je to čistě přírodní záležitost. V jeskyni je stálá teplota 8 stupňů, co je pro nás oteplení. Ráno bylo -7. Hlavní trasa vede po řece přes 21 jezer. Z poloviny se jede na člunech a z poloviny se jde pěšky vodou, bahnem. Člun se každou  chvíli přenáší a na několika místech se přelézají závaly po skalách a krápnících. To pak na druhé straně čeká další člun. Náš průvodce Gašper mluvil celkem slušně anglicky, co neznal, proložil slovinsky. Slovinština je jako bavit se s ožralým Moravákem, takže se to dá pochopit. Hned na začátku jsme dostali poučení o ochraně ekosystému. Kam smíme šlápnout, kam nesmíme šlápnout, protože šlápota zmizí za 10 tisíc let. Kam smíme píchnout pádlem, kam nesmíme, protože rýha v blátě se zacelí za 100 let. A pak jsme nasedli do prvního člunu. Celkem jsme vystřídali čluny čtyři. Do jeskyně jsme vstoupili v 8 hodin ráno. Je to úplně jiný pocit, než v přeplněných jeskyních Moravského Krasu. Tady je úplné ticho a naprostá tma. A v celé jeskyni jsme jenom my a průvodce. A má to naprosto jiný rozměr. Krápníky velké, krápníky malé, krápníky obrovské, brčka a záclony. Voda je úplně průzračná, jenom na hladině plave škraloup vápence. Ten je tam jenom v zimě. Na všechno je dovoleno sáhnout, času na focení je dost. V půlce jeskyně je průstup boční chodbou. Normálně v ní teče voda a jde se korytem. Ale teď 3 měsíce nepršelo a z potoka zbyly jen jednotlivé kaluže. Po návratu do lodě se pokračuje dál. Míjíme útvary jako Benátský přístav jeden a druhý, Pirátská loď, Houba. U Kalvárie je zastávka na sváču a močení. Pánové k tenkému krápníku, dámy za velký krápník. Na tomhle místě je opravdu nádherná výzdoba. V boční prostoře má Gašper schovanou bednu od nábojů s čajem, kávou a vařičem. Než nám z jeskynní vody udělá něco na zahřátí mám čas na focení. Pak se pokračuje dál. Na konci jeskyně se vyleze 100 výškových metrů na vrchol závalu a když čelovkou dosvítíte na strop, tak je to ještě dobře dalších 50 metrů vysoko. A nad tím ještě dalších 200 metrů horniny a pak les. Po poledni jsme dosáhli nejvyššího místa v jeskyni a zároveň konce cesty. Po krátké svačině jsme se ještě museli stejnou cestou vrátit. Z podzemí jsme vyšli kolem třetí hodiny. V době naší únorové návštěvy Gašper říkal, že na letošní rok má volné jenom 2 termíny v prosinci a další až v roce 2021. Je tedy celkem zájem. 
 
    No a pak následoval večerní přejezd do Flachau a nocleh na parkovišti. Přes noc bufík bufal a ikdyž venku bylo -12, nám se spalo dobře. Ráno šly Miluška a Kamila brázdit sjezdovky a já jsem si na pásech vyšlápnul na zcela bezvýznamný Grießenkareck 1991 m. A protože je to rozlehlý areál, tak už v poledne mi Miluška psala, že nesjedou k autu, ale ať je vyzvednu na druhé straně kopce v jakési dědině. Tak jsem jel. Tak za tuhle akci mám posbíráno potřebných plusových hodin dost. Září  se nezadržitelně blíží....:-)