Přelom 80. a 90. let

Přelom 80. a 90. let s příchodem tržního hospodářství a dlouho očekávanou možností cestovat přináší jedny z největších změn v lezení u nás. Životní styl nemnoha nadšenců doposud ochotných a schopných si vyrábět vklíněnce, čelové lampy a sedací úvazky z hasičských hadic, se rázem mění. Na trh je vrženo nepřeberné množství testovaného horolezeckého vybavení ze "západu", čímž se lezení stává mnohem dostupnější. Dalším faktorem přispívajícím v tomto období k rozšiřování lezení je přejištění mnoha oblastí velmi bezpečnými nýty.

Z "pokrokového západu" k nám však přichází i trend "dělání cest shora". Tato nepříliš etická, přesto stále se rozšiřující technika tvorby nových cest umožnila předčasné přelezení těžkých linií, jež mohly být výzvou pro další generace lezců. Díky této nové "technologii" byly zlezeny extrémně těžké linie v Perštejně, Kotvině a bohužel i některé cesty rozhodně lezitelné již dnes zdola (Kočka u Pyšné, Orasín, Perštejn). Zatím tyto cesty vznikají naštěstí ojediněle a velká většina prvovýstupů i těžšího kalibru vzniká klasicky odspodu.

Postupně jsou objevovány poslední panenské skály, skryté v hustých porostech krušnohorských hvozdů, zlézány skály vystupující z řek (Rašovice) a zhodnocovány poslední opomenuté linie ve známých a zaběhlých lezeckých oblastech. Největšími vyhledavači "nových" skalek tohoto období jsou L. Dvořáček, P. Suchopárek a M. Svinařík. Od r. 1994 osazuje průběžně P. Suchopárek nejvýznamnější skály na Chomutovsku vrcholovými knihami.

V roce 1994 je HO po neshodách vyloučen z TJ Klínovec a k 1.1.1995 vzniká samostatný HOROKLUB CHOMUTOV.

Pádem komunismu se všem českým horolezcům otevírá cesta do evropských a světových lezeckých oblastí. Chomutovští horolezci neváhají. Hned v 90. roce navštěvuje jedna výprava řecké skalní oblasti, je uskutečněno několik výpadů do Frankenjury a odrůstající mlaďoši vystupují na Mont Blanc. V průběhu let 1991 - 1994 je podniknuto hned několik výletů do francouzských lezeckých oblastí, oddílový zájezd do Španělska, na Korsiku, do italského Finale Ligure a znovu do Řecka. Z horských výstupů nutno zmínit návštěvu party okolo J. Šťastného a M. Svinaříka v Dolomitech v oblasti Tre Cime di Lavaredo, kde zdolávají postupně všechny vrcholy a na závěr prostupují stylem AF Comiciho cestu v severní stěně Cima Grande (klas. 7 UIAA). V. Hajný a F. Kolář vystupují v zimě 1993 Švýcarským hřebenem na Matterhorn. Samozřejmě bylo absolvováno několik přechodů a mnoho dalších akcí.

Počátkem 90. let již lze i u nás zakoupit špičkový lezecký materiál většiny renomovaných světových výrobců. Pro zimní lezení se velké míře používají plastikové boty (tzv. skelety), které nahrazují koženou obuv. Po deseti letech existence se do našich zeměpisných šířek dostávají i friendy, které si rychle získávají oblibu pro rychlost jejich zakládání. Pořízení nové letní i zimní lezecké výzbroje a výstroje je však otázkou zhruba 30 - 50 tisíc Kč. Proto i nadále se některé části výzbroje zhotovují více či méně po domácku. Příkladem mohou být cepíny, skalní kladiva, skoby apod. Zejména zimní součásti horolezecké výzbroje si lezci navzájem často půjčují.