Poválečná éra a 50. léta

Za války a po jejím skončení měli i horolezci (obzvláště v pohraničí) pravděpodobně jiné starosti než "lozit" po horách. Poválečným odsunem Němců došlo ke ztrátě vazeb na předválečnou generaci lezců a tím i ke ztrátě informací o výstupech a tehdejší lezecké obci vůbec. Nedochovaly se vlastně ani původní názvy skal či vrchů, neboť došlo k jejich počeštění, nebo dokonce k úplné změně názvu či zkomolení. Příkladem může být např. dnešní vrch Lesenská pláň s lezecky využívaným skaliskem na vrcholu, jenž se dříve nazýval Eduardstein (Eduardova skála). Kraví skály na Jedláku se nazývaly Rindsmauerfelsen, Jedlák byl Tanich, Jezerce se říkalo Seeberg, Citeře Zitterstein atd.

Na počátku 50. let se začíná psát novodobá etapa horolezectví, nad kterou již nevisí tolik otazníků. V polovině 50. let již provádějí výstupy v okolí Jedláku a Jezeří členové oddílů z Bíliny a Teplic.  Nejstarší známé doložené prvovýstupy na Chomutovsku pocházejí od Ing. Miroslava Chytila a jeho ženy z r. 1956 a nalézají se v oblasti Perštejn:

- Perštejnská 1956

- Lavaredo 1957

- Sokolí c. 1958.

Manželé Chytilovi působili však především na Karlovarsku, ponejvíce na Svatošských skalách. V padesátých letech začínají ochutnávat kouzlo vertikál Chomutováci, dodnes aktivní horolezci P. Chvojka a L. Chvojková. Již v roce 1952 úřadují na Bořeni a o rok později již v Tatrách, což znamená, že celkem prožili téměř 50 let života na laně.

Několik průzkumných výprav podnikl do našich krajů i Jar. Mlezák (*1924), jeden z našich prvních mistrů sportu.  Nelze rovněž vyloučit pokusy o samotné lezení některých členů horské služby, jež byla založena na okrsku Pyšná již v r. 1954. Středisko HS tehdy vedl František Šedivý. Členem HS byl i Edmund Kühnel, který horolezce a členy HS cvičil v horolezeckých technikách.

V r. 1958 zakládá Ing. Břetislav Logaj horolezecký oddíl Lokomotiva Bílina.

Výzbroj:
Co se výzbroje týká, lze říci, že se od předválečných dob příliš nezměnila. Stále existovala pouze konopná lana, jež se vázala přímo na tělo. Karabiny byly ještě železné a násady cepínů z jasanového dřeva. Slaňovalo se povětšinou stále na Dülfera (slaňování pouze s pomocí lana), ale objevila se už i první slaňovací pomůcka - speciální karabina s příčkou. Dalším nesporným posunem vpřed bylo objevení předních hrotů na mačkách ve válečných letech L. Grivelem , jež výrazně zvedlo úroveň zimních výstupů. U nás se však prakticky do konce 60. let užívala stoupací železa desetihrotá.