PKH – Přejezd hřebene Krušných hor na běžkách (29.-31.1. 2021)

01.02.2021 21:29
PKH – Přejezd hřebene Krušných hor na běžkách (29.-31.1. 2021)
Ačkoliv jsou letos sněhové podmínky ideální, díky Coronavirovému bláznění jsou zavřené všechny hotely a zakázané hromadné akce, takže to s letošním 18. ročníkem PKH nevypadá vůbec růžově.  Týden před plánovaným termínem si ale říkám, že by byla škoda tolik sněhu nevyužít a posílám E-mail všem potencionálním účastníkům, jestli by byl zájem jet.  Pár lidí se přeci jen ozývá, tak začínám plánovat logistiku, protože na horách přespat nemůžeme. 
Nakonec to přeci jen vychází a v pátek ráno přicházím k Broňkovi před dům, za chvíli přijíždí i Háša, vychází Broněk a Deivina nás nabírá do auta a odváží na nádraží.  Tam si kupujeme oblíbený skupinový lístek „Egronet“, když Broněk zjišťuje, že doma zapomněl hůlky.  Do odjezdu vlaku zbývá necelých 15 min, tak si bere klíče od auta a odjíždí zpět domů.  My ostatní čekáme v hale a tipujeme, jestli to stihne.  Pár minut před odjezdem Broněk přijíždí i s hůlkami, za chvíli přijíždí i vlak a my  můžeme v klidu odjet.  V Sokolově celkem vydatně prší a na trati do Kraslic je prý kalamita, takže musíme jet náhradním autobusem.  Chvíli nám trvá, než zjistíme, odkud odjíždí, potom na něj asi 10 minut čekáme, schovaní před deštěm v podchodu.  Po chvíli konečně přijíždí malý Mercedes, ale staví u velké kaluže, takže někteří do něj nastupují již s mokrými botami.  Cestou do Kraslic je přes silnici popadaných několik stromů, které se nám daří objet, jeden těsně před námi rozřezávají hasiči, ale nakonec dojíždíme v pořádku, což se celkem divím, protože řidič tu jízdu pojal trochu jako rallye.  V Kraslicích čekáme pod střechou na liduprázdném autobusovém nádraží na další autobus, který nás má odvézt na Bublavu.  Stále prší a je celkem zima, tak si aspoň dáváme svačinu.  Po chvíli jeden z autobusů před námi startujeme a my si uvědomujeme, že už asi bude čas odjezdu.  Dobíháme k němu, jako jediní nastupujeme a odjíždíme.  Vystupujeme v Bublavě Na kopečku, kde už skoro neprší, ale je celkem zima.  V autobusové zastávce se oblékáme a vzájemně se povzbuzujeme, že to bude dobré.  Bereme běžky na ramena a pěšky stoupáme necelý kilometr do kopce k altánu, odkud by měla začínat stopa.  Podle údajů na webu ji ale projížděli rolbou naposledy 26.1., takže si neděláme iluze o její kvalitě.  U altánu obouváme lyže a s námořnickou rozvahou krátce po jedenácté hodině vyrážíme do stopy, kterou nejspíš těsně před námi kdosi vyšlápnul.  Teplota se drží těsně kolem nuly, takže déšť postupně přechází ve sněžení, což nám zlepšuje náladu.  Po pár kilometrech přijíždíme k rozcestníku Na Havaji, kde už regulérně sněží.  Míjíme další rozcestníky u Ostružníku a blížíme se k Jelení.  Zřejmě se otepluje, protože opět začíná pršet.  Deivina už je celkem mokrá, tak volá SOS Honzovi, ať pro nás přijede autem do Perninku.  Po třetí hodině přijíždíme k pensionu na Jelení už totálně promáčení, protože s deštěm jsme nepočítali a vzali si jen lehké větrovky.  Pension má už od tří zavřeno, tak vyždímáme rukavice a valíme dál, jinak tady zmrzneme.  Ve stoupání na Zaječí vrch se trochu zahříváme, ale potom už začínáme klesat směrem k Horní Blatné a opět vychládáme.  Nad Perninkem zjišťujeme, kde je Honza a domlouváme se s ním, aby přijel k nádraží, kam po náročném sjezdu po chvíli přijíždíme.  Jen co uděláme dojezdové foto, Honza opravdu přijíždí vyhřátým autem, čímž nám zachraňuje život, protože na nás není doslova nit suchá.  Rychle zalézáme dovnitř do auta, sundáváme mokré věci a oblékáme si aspoň suchá náhradní trička, čímž se nám nálada zvedá o 200%.  Cestou do Chomutova dojídáme zbytky svačin, dopíjíme čaj a doufáme, že to nikdo z nás neomarodí.  Večer se všichni rozcházíme do svých domovů, kde se většina z nás prohřívá v horké vaně.
V sobotu ráno ke mně po osmé hodině přichází Háša a přejíždíme k Deivině, kde už na nás čeká Šiška, Honza Žižka a TaPája.  Nakládáme věci ke mně do auta a za chvíli už vyrážíme dvěma auty směr Měděnec, kde si chceme jedno z nich nechat, abychom se dostali večer zpět.  Jedeme raději přes Klášterec, protože tam by mohla být cesta sjízdnější.  Nad Petlerami už začíná sníh a před Měděncem pěkně fukní, takže silnice není skoro vidět a jsou na ní celkem slušné sněhové jazyky.  Ale projíždíme celkem v pohodě, před hospodou necháváme Bandasek Galaxy a jedeme zpět do Klášterce, kde nabíráme Svinču, Květu a Radku a pokračujeme na Pernink.  Na parkovišti vyndáváme lyže z auta a loučíme se s Honzou, který nám odváží auto zpět do Chomutova.  Když si každý vezme své lyže a hůlky, tak v závěji zůstávají jedny hůlky navíc.  Někdo omylem vyndal i Marušky hůlky, které jsem měl v kufru.  Necháváme je tam a voláme Honzovi, ať se pro ně vrátí, protože je nám zima.  Bereme lyže na ramena, procházíme vesnicí a stoupáme nahoru k vysílači, kde začínají stopy.  Mažeme lyže a po půl jedenácté vyrážíme na druhou etapu jako sedm statečných.  Nevím, co se děje, ale skupinu tvoří jen dva chlapi a pět bab.  Před polednem potkáváme Vladimíra, který vyrážel už ráno, na Božáku se otočil a teď se vrací zpět.  Zdravíme se a je to trochu smutné, že z původní velmi početné Nejdecké sekce letos s námi nejede vůbec nikdo.  Na Červené jáme si dáváme svačinu a svařák a po další hodině přijíždíme na Božák, kde se u okénka občerstvujeme dalším svařákem a kafem.  Jelikož je celkem zima, hřejeme se po vzoru tučňáků v hloučku.  V půl druhé již stoupáme po zavřené sjezdovce na Neklid a potom podél silnice ke Klínovci.  Traverz není projetý rolbou, tak překonáváme sněhové duny, což se moc nelíbí Šišce, která kontroluje hloubku sněhu při několika pádech.  Sjezd do Pytlácké rokle je letos díky velké sněhové nadílce úplně perfektní, takže za chvíli už si můžeme vychutnat krásnou strojovou stopu kolem Meluzíny až do Horní Halže.  Mně osobně to přišlo jako hrozná nuda J.  Ještě že z Halže do Měděnce je to tradiční cross country, i když to před námi projel skůtr.  Po páté hodině přijíždíme na Měděnec, před hospodou děláme společné dojezdové foto a rychle zalézáme do auta, abychom moc nevychladli.  Svinču s Květou vysazujeme v Klášterci a už se těšíme do Chomutova, kde nás u Deiviny čeká Háši skvělý guláš a vyhřátá sauna.  Myslím, že si to po včerejším a dnešním výkonu zasloužíme.  Po sauně ještě chvíli sedíme a kecáme, ale po půlnoci jdeme raději spát, protože nás čeká ještě poslední etapa.
    V neděli po osmé nabírám Broňka, u Deiviny přistupuje ještě Háša, Šiška a Deivina s Adélkou a opět míříme na Měděnec.  Tentokrát je cesta v pohodě, nefouká a vylézá sluníčko, ale teploměr nám u nádraží ukazuje -9°C.  Rychle se přezouváme, oblékáme a po deváté hodině již vyrážíme po kolejích směr Rusová, zatímco Šiška s Adélkou se vrací autem zpět do Chomutova.  Od vrtulí si užíváme nádherný freeridový sjezd panenskou plání do propustku, kterým podjíždíme pod tratí k silnici.  Za silnicí děláme tradiční foto u závory, kde potkáváme nějakého kluka, který přijel z druhé strany a prošlápnul nám stopu.  Jelikož jel ale na těžko a z kopce, tak je stopa dost hluboká, takže se v ní nejde moc dobře.  Ale protože krásně svítí sluníčko, tak nám to až tak nevadí.  V lese jsou opět sněhové duny, které si dnes pro změnu užívá Deivina.  Přicházíme na Suniperskou cestu, kterou projeli lesáci a stáhli z ní sníh, takže je na ní vrstva přemrzlého sněhu, po které se moc dobře nejede.  Stejné je to i na Novoveské cestě, tak se docela těšíme na pláň nad Šebíkem.  V hlubokém sněhu stoupáme podél vedení k Novoveskému vrchu, odkud sjíždíme po pláni k vrtulím a podél koupaliště přicházíme na Šebík.  S lyžemi na zádech procházíme vesnicí až k dětskému hřišti, kde je otevřené občerstvení, tak si dáváme polévku a svařák.  Šiška sem sice míří autem, ale nechce se nám čekat, tak vyrážíme na závěrečný sjezd do Bezručáku.  První prudký kopec k viaduktu sjíždíme po pláni, potom již musíme na zledovatělou a rozšlapanou cestu, po které se snažíme to aspoň trochu zbrzdit.  Zatímco na okolních svazích je vidět slunce, v údolí je hrozná zima.  Od třetího mlýna už to není tolik z kopce, tak se při píchání přeci jen trochu zahříváme.  Před třetí hodinou již děláme dojezdové foto na začátku cyklostezky, bereme lyže na ramena a po zledovatělých chodnících „bruslíme“ v běžkobotách k Deivině.  Tady dojídáme Háši guláš, popíjíme čaj a kafe a hodnotíme celou akci.  Jsme rádi, že to tak krásně vyšlo a mohli jsme si to užít, i když bez Zdeny a Lubána to prostě nebylo ono.  Tak snad to bude příští rok už zase v pohodě a sejdeme se v plném počtu v některém z oblíbených hotelů či penzionů.
Jířa
 
29.1. Bublava – Pernink 26 km Broněk, Deivina, Háša, Jířa
30.1. Pernink – Měděnec 32 km Háša, Jířa, TaPája, Šiška, Radka, Svinča, Květa
31.1. Měděnec – Chomutov 28 km Broněk, Deivina, Háša, JířaPKH – Přejezd hřebene Krušných hor na běžkách (29.-31.1. 2021)

Ačkoliv jsou letos sněhové podmínky ideální, díky Coronavirovému bláznění jsou zavřené všechny hotely a zakázané hromadné akce, takže to s letošním 18. ročníkem PKH nevypadá vůbec růžově.  Týden před plánovaným termínem si ale říkám, že by byla škoda tolik sněhu nevyužít a posílám E-mail všem potencionálním účastníkům, jestli by byl zájem jet.  Pár lidí se přeci jen ozývá, tak začínám plánovat logistiku, protože na horách přespat nemůžeme.

Nakonec to přeci jen vychází a v pátek ráno přicházím k Broňkovi před dům, za chvíli přijíždí i Háša, vychází Broněk a Deivina nás nabírá do auta a odváží na nádraží.  Tam si kupujeme oblíbený skupinový lístek „Egronet“, když Broněk zjišťuje, že doma zapomněl hůlky.  Do odjezdu vlaku zbývá necelých 15 min, tak si bere klíče od auta a odjíždí zpět domů.  My ostatní čekáme v hale a tipujeme, jestli to stihne.  Pár minut před odjezdem Broněk přijíždí i s hůlkami, za chvíli přijíždí i vlak a my  můžeme v klidu odjet.  V Sokolově celkem vydatně prší a na trati do Kraslic je prý kalamita, takže musíme jet náhradním autobusem.  Chvíli nám trvá, než zjistíme, odkud odjíždí, potom na něj asi 10 minut čekáme, schovaní před deštěm v podchodu.  Po chvíli konečně přijíždí malý Mercedes, ale staví u velké kaluže, takže někteří do něj nastupují již s mokrými botami.  Cestou do Kraslic je přes silnici popadaných několik stromů, které se nám daří objet, jeden těsně před námi rozřezávají hasiči, ale nakonec dojíždíme v pořádku, což se celkem divím, protože řidič tu jízdu pojal trochu jako rallye.  V Kraslicích čekáme pod střechou na liduprázdném autobusovém nádraží na další autobus, který nás má odvézt na Bublavu.  Stále prší a je celkem zima, tak si aspoň dáváme svačinu.  Po chvíli jeden z autobusů před námi startujeme a my si uvědomujeme, že už asi bude čas odjezdu.  Dobíháme k němu, jako jediní nastupujeme a odjíždíme.  Vystupujeme v Bublavě Na kopečku, kde už skoro neprší, ale je celkem zima.  V autobusové zastávce se oblékáme a vzájemně se povzbuzujeme, že to bude dobré.  Bereme běžky na ramena a pěšky stoupáme necelý kilometr do kopce k altánu, odkud by měla začínat stopa.  Podle údajů na webu ji ale projížděli rolbou naposledy 26.1., takže si neděláme iluze o její kvalitě.  U altánu obouváme lyže a s námořnickou rozvahou krátce po jedenácté hodině vyrážíme do stopy, kterou nejspíš těsně před námi kdosi vyšlápnul.  Teplota se drží těsně kolem nuly, takže déšť postupně přechází ve sněžení, což nám zlepšuje náladu.  Po pár kilometrech přijíždíme k rozcestníku Na Havaji, kde už regulérně sněží.  Míjíme další rozcestníky u Ostružníku a blížíme se k Jelení.  Zřejmě se otepluje, protože opět začíná pršet.  Deivina už je celkem mokrá, tak volá SOS Honzovi, ať pro nás přijede autem do Perninku.  Po třetí hodině přijíždíme k pensionu na Jelení už totálně promáčení, protože s deštěm jsme nepočítali a vzali si jen lehké větrovky.  Pension má už od tří zavřeno, tak vyždímáme rukavice a valíme dál, jinak tady zmrzneme.  Ve stoupání na Zaječí vrch se trochu zahříváme, ale potom už začínáme klesat směrem k Horní Blatné a opět vychládáme.  Nad Perninkem zjišťujeme, kde je Honza a domlouváme se s ním, aby přijel k nádraží, kam po náročném sjezdu po chvíli přijíždíme.  Jen co uděláme dojezdové foto, Honza opravdu přijíždí vyhřátým autem, čímž nám zachraňuje život, protože na nás není doslova nit suchá.  Rychle zalézáme dovnitř do auta, sundáváme mokré věci a oblékáme si aspoň suchá náhradní trička, čímž se nám nálada zvedá o 200%.  Cestou do Chomutova dojídáme zbytky svačin, dopíjíme čaj a doufáme, že to nikdo z nás neomarodí.  Večer se všichni rozcházíme do svých domovů, kde se většina z nás prohřívá v horké vaně.

V sobotu ráno ke mně po osmé hodině přichází Háša a přejíždíme k Deivině, kde už na nás čeká Šiška, Honza Žižka a TaPája.  Nakládáme věci ke mně do auta a za chvíli už vyrážíme dvěma auty směr Měděnec, kde si chceme jedno z nich nechat, abychom se dostali večer zpět.  Jedeme raději přes Klášterec, protože tam by mohla být cesta sjízdnější.  Nad Petlerami už začíná sníh a před Měděncem pěkně fukní, takže silnice není skoro vidět a jsou na ní celkem slušné sněhové jazyky.  Ale projíždíme celkem v pohodě, před hospodou necháváme Bandasek Galaxy a jedeme zpět do Klášterce, kde nabíráme Svinču, Květu a Radku a pokračujeme na Pernink.  Na parkovišti vyndáváme lyže z auta a loučíme se s Honzou, který nám odváží auto zpět do Chomutova.  Když si každý vezme své lyže a hůlky, tak v závěji zůstávají jedny hůlky navíc.  Někdo omylem vyndal i Marušky hůlky, které jsem měl v kufru.  Necháváme je tam a voláme Honzovi, ať se pro ně vrátí, protože je nám zima.  Bereme lyže na ramena, procházíme vesnicí a stoupáme nahoru k vysílači, kde začínají stopy.  Mažeme lyže a po půl jedenácté vyrážíme na druhou etapu jako sedm statečných.  Nevím, co se děje, ale skupinu tvoří jen dva chlapi a pět bab.  Před polednem potkáváme Vladimíra, který vyrážel už ráno, na Božáku se otočil a teď se vrací zpět.  Zdravíme se a je to trochu smutné, že z původní velmi početné Nejdecké sekce letos s námi nejede vůbec nikdo.  Na Červené jáme si dáváme svačinu a svařák a po další hodině přijíždíme na Božák, kde se u okénka občerstvujeme dalším svařákem a kafem.  Jelikož je celkem zima, hřejeme se po vzoru tučňáků v hloučku.  V půl druhé již stoupáme po zavřené sjezdovce na Neklid a potom podél silnice ke Klínovci.  Traverz není projetý rolbou, tak překonáváme sněhové duny, což se moc nelíbí Šišce, která kontroluje hloubku sněhu při několika pádech.  Sjezd do Pytlácké rokle je letos díky velké sněhové nadílce úplně perfektní, takže za chvíli už si můžeme vychutnat krásnou strojovou stopu kolem Meluzíny až do Horní Halže.  Mně osobně to přišlo jako hrozná nuda J.  Ještě že z Halže do Měděnce je to tradiční cross country, i když to před námi projel skůtr.  Po páté hodině přijíždíme na Měděnec, před hospodou děláme společné dojezdové foto a rychle zalézáme do auta, abychom moc nevychladli.  Svinču s Květou vysazujeme v Klášterci a už se těšíme do Chomutova, kde nás u Deiviny čeká Háši skvělý guláš a vyhřátá sauna.  Myslím, že si to po včerejším a dnešním výkonu zasloužíme.  Po sauně ještě chvíli sedíme a kecáme, ale po půlnoci jdeme raději spát, protože nás čeká ještě poslední etapa.

V neděli po osmé nabírám Broňka, u Deiviny přistupuje ještě Háša, Šiška a Deivina s Adélkou a opět míříme na Měděnec.  Tentokrát je cesta v pohodě, nefouká a vylézá sluníčko, ale teploměr nám u nádraží ukazuje -9°C.  Rychle se přezouváme, oblékáme a po deváté hodině již vyrážíme po kolejích směr Rusová, zatímco Šiška s Adélkou se vrací autem zpět do Chomutova.  Od vrtulí si užíváme nádherný freeridový sjezd panenskou plání do propustku, kterým podjíždíme pod tratí k silnici.  Za silnicí děláme tradiční foto u závory, kde potkáváme nějakého kluka, který přijel z druhé strany a prošlápnul nám stopu.  Jelikož jel ale na těžko a z kopce, tak je stopa dost hluboká, takže se v ní nejde moc dobře.  Ale protože krásně svítí sluníčko, tak nám to až tak nevadí.  V lese jsou opět sněhové duny, které si dnes pro změnu užívá Deivina.  Přicházíme na Suniperskou cestu, kterou projeli lesáci a stáhli z ní sníh, takže je na ní vrstva přemrzlého sněhu, po které se moc dobře nejede.  Stejné je to i na Novoveské cestě, tak se docela těšíme na pláň nad Šebíkem.  V hlubokém sněhu stoupáme podél vedení k Novoveskému vrchu, odkud sjíždíme po pláni k vrtulím a podél koupaliště přicházíme na Šebík.  S lyžemi na zádech procházíme vesnicí až k dětskému hřišti, kde je otevřené občerstvení, tak si dáváme polévku a svařák.  Šiška sem sice míří autem, ale nechce se nám čekat, tak vyrážíme na závěrečný sjezd do Bezručáku.  První prudký kopec k viaduktu sjíždíme po pláni, potom již musíme na zledovatělou a rozšlapanou cestu, po které se snažíme to aspoň trochu zbrzdit.  Zatímco na okolních svazích je vidět slunce, v údolí je hrozná zima.  Od třetího mlýna už to není tolik z kopce, tak se při píchání přeci jen trochu zahříváme.  Před třetí hodinou již děláme dojezdové foto na začátku cyklostezky, bereme lyže na ramena a po zledovatělých chodnících „bruslíme“ v běžkobotách k Deivině.  Tady dojídáme Háši guláš, popíjíme čaj a kafe a hodnotíme celou akci.  Jsme rádi, že to tak krásně vyšlo a mohli jsme si to užít, i když bez Zdeny a Lubána to prostě nebylo ono.  Tak snad to bude příští rok už zase v pohodě a sejdeme se v plném počtu v některém z oblíbených hotelů či penzionů.
Jířa

29.1. Bublava – Pernink 26 km Broněk, Deivina, Háša, Jířa
30.1. Pernink – Měděnec 32 km Háša, Jířa, TaPája, Šiška, Radka, Svinča, Květa
31.1. Měděnec – Chomutov 28 km Broněk, Deivina, Háša, Jířa

 

PS: Foto z akce najdete ve fotogalerii na úvodní stránce webu.

Zpět