Kalymnos 2022

Když už je člověk na jednom místě po dvanácté, tak asi nelze očekávat nic moc nového.  Takže co říct k našemu letošnímu zájezdu na Kalymnos?  Oproti loňsku, kdy jsem tu byl sám jen s Alenou a Štěpánem Havelkovými, to byla letos mnohem větší zábava, protože nás jelo dohromady dvanáct.  Já jsem byl tentokrát s Maruškou i Fílou, přidali se i kompletní Bandasky, opět Havelkovi, také brácha Mates s Terkou a Jarča Štejnarová.  Zabrali jsme tím pádem celé horní patro v Mary Popi a ještě jeden dvoulůžák o patro níž.  A jelikož nás bylo tolik, tak jsme se každý večer scházeli na některém z balkónů u vína, pozorovali úžasný západ slunce a probírali všechno možné i nemožné.  A aby to nebylo fádní, tak jsme si párkrát udělali večerní mejdan pro změnu u bazénu nebo na pláži J.

                Prostě by to byla pohodová dovolená, kdyby člověk nemusel ráno vstávat, aby stihnul dopolední stín v lezeckých sektorech, jelikož jsme kvůli dětem tentokrát jeli na přelomu června a července.  Naštěstí k nám bylo počasí přívětivé.  Zatímco v Čechách v tuto dobu panovaly tropické teploty, na Kalymnosu bylo přes den příjemných 28°C a v noci 24°C.  Tím, že dost foukalo, nám bylo v některých sektorech ve stínu párkrát i chladno. 

                Jak už je mým zvykem, opět jsem se snažil lézt jen cesty, které jsem ještě nikdy nelezl, což se mi kupodivu stále dařilo, protože je tu neskutečné množství cest v mnoha sektorech.  Abychom se dostali i do vzdálenějších sektorů, měli jsme půjčené tři skůtry, na kterých jsme se dle potřeby střídali.  Je to sice poměrně drahé (půjčení silnějšího skůtru o objemu 125 ccm stojí  15 Eur/den, což je stejná cena, jakou platíme za osobu a noc v Mary Popi  na dvoulůžáku), ale člověk si zase může dojet kam potřebuje a kdy chce.  Benzín už letos stál 2,74 Eur/litr, zmrzlina u Itala 3,5 Eur a točené pivo také tak.  Kupodivu taxík z letiště do přístavu stál obvyklých 15 Eur, pomalý trajekt 7 Eur a rychlý 10 Eur.  Ale jinak všude panovala obvyklá pohoda, zejména v našich oblíbených restauracích              (u Fatolitise, Panose, v Arginontě i v Palionnisos …).

                Jelikož Šiška se z pracovních důvodů musela vrátit domů dříve, lezla každý den jako šílená, aby tento handicap dohnala.  Za 10 dní vylezla krásných 2000 lezeckých metrů a my jsme tak měli zbytek zájezdu  co dohánět.  Zbylých pět dní bez Šišky sice už nebylo ono, ale hned jsme si našli jinou oběť, do které jsme se mohli strefovat svými nejapnými vtípky (promiň Raduš, vlastně Jaruš J).  Ale jinak to byla naprostá pohoda a těch 18 dní uteklo jako voda.  Tak snad to příští rok vyjde zase.

                Jířa

PS: Foto z akce najdete v ve fotogalerii na úvodní stránce