Hoher Weißzint (3371 m)
15.09.2021 23:59
datum: září 2021,
autor: Ota Pavlas,
Podle průvodce se to dá zvládnout za 8 hodin. Ale expedičně nám to vydrží na celý týden…. První zastávka je v italském magacínu pro doplněné zásob. Víno, sýr, olivy a klobásu skládáme do kletrů a údolím z vesnice Dum v Jižním Tyrolsku stoupáme podle potoka, kolem krav a dál do kopce. Po pár hodinách pochodu a 8 hodinách za volantem přicházíme na Walter Breninger Biwak ve výšce cca 2150m. Parádní místo. Polozahloubená chata ve svahu, kamna, voda, lavice, stůl. Dokonce za rohem je i kadibudka. Zde zakládáme výškový tábor C1. Manželky a pézetka jsou 600 kiláků daleko, víno, sýr a olivy na stole a hory všude okolo. Prostě idylka.
Ráno pokračujeme do sedla Gaisscharte (2700 m). Aleš si po ránu promnul oči a jedno mu zčervenalo. Zatím to nic neznamená, ale do budoucna se to ukáže jako zásadní problém. Sedlo je úzká skalní rozsedlina do sousedního údolí. Výstup do sedla je v pohodě, sestup je rigol ve skále zajištěný řetězem a kramlemi. Cestou do sedla i potom dál přecházíme pár suťových polí skákaje po velkých šutrech. Cesta jde pomalu. Z jednoho jezírka, z kterého je na konci léta jen větší louže, bereme vodu na kafe. Z kraje odpoledne konečně přicházíme na Edelrauthütte a stavíme na pivo. Za chatou je označený kámen tím správným směrem. Pokračujeme stoupáním směrem kamsi na horu. Původní plán byl dojít až do sedla. Ale ve výšce 3000 m nacházíme biwakovací kámen. Závětří, kamenná lavice a tekoucí voda nedaleko je ideální místo na biwak. Na cestě po vyhrabání pár kamenů je i pěkná rovina na karimatku. Zakládáme C2. Vaříme večeři, děláme fotky. V noci se převaluje přes nás mlha, takže z focení hvězd zas nic není.
Dalšího dne stoupáme po skalním hřebenu dál směrem k ledovci. Z téhle strany je to celkem pohodová sněhová placka. Dolézáme na sedlo Obere Weisszintscharte (3183 m). Tady necháváme vše, co nepotřebujeme a jenom s nezbytným minimem pokračujeme dál k vrcholu. Cestou padá mlha. Na vrcholu Hoher Weißzint (3371 m) čekáme, jestli se mlha rozplyne. Nerozplynula se. Při sestupu vidíme chvílema tak akorát pod mačky na vyšlápnutou stopu. V sedle kempujeme, rozpouštíme sníh na kafe a polévku a pořád čekáme, jestli se mlha zvedne. Sestup na druhou stranu sedla po ledovci Gliederferner není nikterak vyšlapán a hledat cestu, když si vidím sotva na přední hroty mě zrovna nenaplňuje optimismem. No není zbytí. Navazujeme se a vyrážíme. Po pár desítkách metrů dostává hora lepší náladu a mlha se zvedá. Je vidět pás trhlin i séraček. Vyhlédnu si linii sestupu a tou se dostaneme dolu. Vyškrabat se z ledovcového údolí nahoru sutí je dost nepříjemné, další cesta je už na pohodu a v pozdním odpoledni přicházíme na chatu Hochfeilerhütte. Tady máme C3, pivo a večeři. Aleš si večer stěžuje na oko. Nějako se mu vrátili problémy po úrazu před pár lety. Tak jde brzo spát.
Ráno na tom Alešovo oko není o moc lépe. Plán na výstup na Hochfeiler padá a vracíme se k autu. Cestu 8A k sedlu Gliederscharte (2644 m) vzala voda, tak se vracíme přes Untere Weisszintscharte (2974 m). Sestup suťovým bordelem volím značně dříve, než vede cesta, po velkých balvanech. Na druhé straně ledovce je výstup paráda. Nově udělaný lanový žebřík a kramle v pěkné a pevné skále. Na sedle si Aleš bere přes sebe dvoje slunečný brýle, aby něco viděl a sestupujeme 1500 metrů k autu. No radši týden do kopce než jedno odpoledne z kopce....
Domu přijíždíme o den dříve, než bylo v plánu. Aleš jde k očnímu a já se s nelibostí přesvědčuji, že práce není zajíc. Neutekla. Stěna v obyváku vypadá pořád stejně a kyblík keraštuku stojí v garáži tam, kde jsem do před pěti dny nechal. Ach jo.