Hoher Dachstein 2995 m

S rodinkou jsme zvolili dovolenou nad Schladmingem v Rohrmoosu. Když to začalo vypadat, že jsme všichni zdraví a opravdu vyrazíme, tak jsem začal přemýšlet, čím bych si udělal radost. Nenapadlo mě nic jiného, než si dojít pro vrchol Hoher Dachsteinu 2995 m (někde uváděno 3004 m), který mi před 11 lety před nosem unikl kvůli zranění.

V pátek 5. 8. 2022 jsem opouštěl chrnící rodinu v 05.00 hod. a probouzející se krajinou si to štrádoval přes mítnou bránu (20 euro) až na parkoviště u hotelu Dachstein nad Ramsau u nástupu do lanovky na Hunerkogel. Přebalil jsem a v 06.00 hod. odcházím od auta. Cestou potkávám dva chlapíky z Klatov, kteří mě u Dachsteinsüdwandhütte (1850 m) dohání. Jeden se vydal na nějakou feratu, druhý, že půjde se mnou. Radek byl hovorný, tak nám to celkem pěkně ubíhalo, ale po nějaké době, že trochu zvolní. Tak jsem došel k feratě Hunerscharten – Steig (B) již sám. Kdysi jsem jí absolvoval, takže jsem tušil, do čeho jdu. Sedák i feratový set jsem nechal dole, protože jsem si obtíže definoval trochu jinak, než obtížností překonaných míst na feratě. Když to jde člověk bez jištění, tak musí začít přemýšlet trochu jinak. Nejen zvolit správnou taktiku, aby se vyhnul lidem, kteří ho mohou ohrozit například shozeným kamením, ale mít neustálou převahu nad obtížemi a jistotu v kroku. Předehnal jsem chlapíka se synem. Před závěrečným úsekem doháním kluka a holčinu, která se s těmi kramlemi hodně mazlí. Jinak mi to celkem šlape. Celý úsek od chaty je psaný na 04.00 hod., já zvládám asi za 2 h 20 min. Dost jsem se zhrozil z pohledu na ledovec. Nikde sníh, na mnoha místech zčernalý a voda teče v potocích po povrchu do údolí. Mám čas, počasí se má kazit až odpoledne, tak si sednu do vyrolbované cesty a dám si housku k snídani. Pár lidí v botaskách už jde kolem, protože když je počasí, tak je lanovka na Hunerkogel nemilosrdně zaplněná.

Po „dálnici“ se plazím k Dachsteinwarte, odkud se odbočuje k severní stěně Dachsteinu. Obcházím  pilíř, u kterého stojí spousta lidí v zástupu a čekají, kdy na ně přijde řada na feratu. Blázinec, jak se jim tohle může líbit? U nich nazuju mačky a uchopím cepín a následuju stopu, která kličkuje mezi trhlinami. Vždycky je to tak trochu loterie. Odtrhovku bez problémů překonávám po můstku. Dnes jdu tudy očividně první. Konečně se dostávám k béčkové feratě, která mě dovede až k vrcholu. Tak bez jištění to má úplně jiné grády. Jak přilezu k vrcholu, tak u kříže pózuje několik svalnáčů. Přese mě se valí mrak a výhledy se nekonají. A tak zamávám rodině směrem do údolí a slézám dříve, než na mě bude někdo sypat šutry při sestupu. Přes sníh je to opravdu lepší s mačkami, i když by to šlo i bez nich. Sednu si se zaslouženým pivem u relativně nové chaty Dachsteinwarte a pozoruju ostatní. Je zde mnoho Čechů. Během chvilky zahlédnu klučinu z Klatov, jak se mu po výstupu motají nohy a pokřikuje na Radka, že potřebuje pivo a cigáro a na vrchol Dachsteinu už sere. Dost mě pobavil. Radek mi potom ještě říká, že chtěli jet dolů lanovkou, ale že jsou všechny rezervace obsazené, tak musí po svých. Tak tím je vyřešené i moje dilema. Dopiju a vyrážím k sestupu cestou výstupu. Kolem 14.00 hod. mi přistane noha na suťové cestě, všechny technické obtíže mám za sebou. Sleduju mraky, jak se kupí nad masivem a s jistotou sestupuju. Renča mi píše, že mělo pršet ve dvě, ale spadne to až v 16.00 hod. Cestou potkám jedinou 18 letou holčinu z Německa. Bezstarostné mládí. Nakonec jde raději se mnou, protože pochopila, že by výstup bezpečně nezvládla. Za nějakou chvilku jsem u auta, frčím dolů. A začíná déšť ...
*Blahouš*

Foto z akce naleznete ve fotogalerii na úvodní stránce webu.