Hinterer Brochkogel 3628m a Petersenspitze 3482m

07.04.2022 20:26
Po rozcvičce na Kitzsteinhornu jsem se posunul k dalším cílů. Ráno na parkovišti v Pitztale obvyklá skládka materiálu. Hledám, hledám....a nenacházím. Ani nechtějte vědět, co zůstalo doma v garáži :-D. No nic, jdem na lanovku. Co nemáme nebudem potřebovat. 
    Lanovkou jsme se vyvezli až nahoru. Pak sjezd přes Mittelbergjoch na Taschachferner. Nasazujem pásy a kolem pěkného séráčku stoupáme zase kamsi hore. Manželky a pézetka jsou 550 kiláků daleko, hory všude kolem náš, teploměr sice ukazuje -13, ale slunko hřeje....Co víc si přát. Biwak jsem měl původně v plánu u sedla Mitterkarjoch, ale jak jde slunce kolem, Brochkogel sedlo zastínil už brzo odpoledne. Tak zakládáme tábor přímo pod Brochkogelem, kam slunce svítí až do západu. Odpoledne jsme si vylezli na Petersenspitzi. Petersenspitze je zcela, ale opravdu zcela bezvýznamný vrchol v bočním hřebenu čehosi stejně bezvýznamného a bezejmenného. Ovšem jak je bezvýznamný, tak je krásný :-). Zcela pravidelná homole sněhu a ledu vyrůstající z okraje ledovce. Chvíli jsme šli na lyžích. Pak jsme našli sedélko kde jsme lyže vyměnili za mačky a pikle. Odtud se táhne k vrcholu firnový hřeben. Rozhledy paráda. Sjíždíme biwakovat.  Paráda. Jak začlo zapadat slunce začla padat i teplota. Při kopání biwaku jsme se sice zahřáli, ale pak už jenom postáváme kolem vařiče. Jak slunce zapadlo, teplota rychle klesla na -21. Ve spacáku pohoda. 
    Ráno vyrážíme na Hinterer Brochkogel. Kopec je to sice význačný, předposlední co mi chybí do Top 10 Rakouska. Ale jinak je to hromada zmrzlého kamení jako každá jiná. Sedlo, skalnatý hřeben se sněhem, závěrečná firnová pasáž a vrcholová mulda. Petersenspitze byla hezčí....Sjíždíme k biwaku, balíme věci a jedem pod sedlo Mittelbergjoch. Pod sedlem vaříme kafe, polévku a rokujeme kudy dolu. Původní teorie byla vystoupat na sedlo a sjet druhou stranou přes skiareál k autu. Ale Jirkovi se do sedla moc nechce. Sjezd dolu ze sedla byl na prd a výstup nebude o moc lepší. Tak nakonec volíme variantu sjezd ledovce Taschachferner a údolím Taschachtal na parkoviště. Lavinovka je na jedničce, dvojce, co chtělo spadnout už spadlo. Sjezd ledovce byl OK. Na konci ledovce sjezd skalní roklí a traverz jenom na hrankách už moc OK nebyl. Moje koleno trpí a já úpím. Po 15km sjezdu parkujeme v místní Stube na dvě piva a závěrečný sjezd k autu. Jako mám toho tak akorát. Koleno jak baňu opravuji hrstí brufenu a jedem dom.Je úterý večer.
Skialpy jsou prostě nejvíc.
    V pátek jsem si dal s Honzou ještě Klínovec od severu. Nebylo to úplně tragické, leč koleno mě bolí. V pondělí jsem si dal Klínovec přes Neklid a Jáchymovskou. To už byl pěkně debilní nápad. Tímto se s vámi loučím, neb až se pan doktor vrátí z dovolené a já přijdu na kontrolu, tak mě rovnou zakope....
březen 2022
 
Po rozcvičce na Kitzsteinhornu jsem se posunul k dalším cílů. Ráno na parkovišti v Pitztale obvyklá skládka materiálu. Hledám, hledám....a nenacházím. Ani nechtějte vědět, co zůstalo doma v garáži :-D. No nic, jdem na lanovku. Co nemáme nebudem potřebovat. 
    Lanovkou jsme se vyvezli až nahoru. Pak sjezd přes Mittelbergjoch na Taschachferner. Nasazujem pásy a kolem pěkného séráčku stoupáme zase kamsi hore. Manželky a pézetka jsou 550 kiláků daleko, hory všude kolem náš, teploměr sice ukazuje -13, ale slunko hřeje....Co víc si přát. Biwak jsem měl původně v plánu u sedla Mitterkarjoch, ale jak jde slunce kolem, Brochkogel sedlo zastínil už brzo odpoledne. Tak zakládáme tábor přímo pod Brochkogelem, kam slunce svítí až do západu. Odpoledne jsme si vylezli na Petersenspitzi. Petersenspitze je zcela, ale opravdu zcela bezvýznamný vrchol v bočním hřebenu čehosi stejně bezvýznamného a bezejmenného. Ovšem jak je bezvýznamný, tak je krásný :-). Zcela pravidelná homole sněhu a ledu vyrůstající z okraje ledovce. Chvíli jsme šli na lyžích. Pak jsme našli sedélko kde jsme lyže vyměnili za mačky a pikle. Odtud se táhne k vrcholu firnový hřeben. Rozhledy paráda. Sjíždíme biwakovat.  Paráda. Jak začlo zapadat slunce začla padat i teplota. Při kopání biwaku jsme se sice zahřáli, ale pak už jenom postáváme kolem vařiče. Jak slunce zapadlo, teplota rychle klesla na -21. Ve spacáku pohoda.
 

    Ráno vyrážíme na Hinterer Brochkogel. Kopec je to sice význačný, předposlední co mi chybí do Top 10 Rakouska. Ale jinak je to hromada zmrzlého kamení jako každá jiná. Sedlo, skalnatý hřeben se sněhem, závěrečná firnová pasáž a vrcholová mulda. Petersenspitze byla hezčí....Sjíždíme k biwaku, balíme věci a jedem pod sedlo Mittelbergjoch. Pod sedlem vaříme kafe, polévku a rokujeme kudy dolu. Původní teorie byla vystoupat na sedlo a sjet druhou stranou přes skiareál k autu. Ale Jirkovi se do sedla moc nechce. Sjezd dolu ze sedla byl na prd a výstup nebude o moc lepší. Tak nakonec volíme variantu sjezd ledovce Taschachferner a údolím Taschachtal na parkoviště. Lavinovka je na jedničce, dvojce, co chtělo spadnout už spadlo. Sjezd ledovce byl OK. Na konci ledovce sjezd skalní roklí a traverz jenom na hrankách už moc OK nebyl. Moje koleno trpí a já úpím. Po 15km sjezdu parkujeme v místní Stube na dvě piva a závěrečný sjezd k autu. Jako mám toho tak akorát. Koleno jak baňu opravuji hrstí brufenu a jedem dom.Je úterý večer.
Skialpy jsou prostě nejvíc.
     V pátek jsem si dal s Honzou ještě Klínovec od severu. Nebylo to úplně tragické, leč koleno mě bolí. V pondělí jsem si dal Klínovec přes Neklid a Jáchymovskou. To už byl pěkně debilní nápad. Tímto se s vámi loučím, neb až se pan doktor vrátí z dovolené a já přijdu na kontrolu, tak mě rovnou zakope....
 
*Ota Pavlas*
Zpět