Chráněná území

1. Úvodem.

Zájmy ochrany přírody a zájmy horolezců se zejména ve zvláště chráněných územích dostávají často do rozporu přesto, že směřují ke stejnému cíli - zachování přirozeného přírodního prostředí. Na straně jedné je třeba vyloučit všechny vlivy, které by mohli vést k dočasnému nebo trvalému poškození přírody, na straně druhé chtějí horolezci využít přirozený lezecký terén v co nejvyšší míře. Na straně orgánů ochrany přírody stojí zákon, v jehož mantinelech se musí horolezci pohybovat. Veškerý pohyb ve zvláště chráněných oblastech podléhá zákonu ČNR č.114/1992 Sb. Lezení je ve zvláště chráněných oblastech se statutem národní zakázané a z toho důvodu ČHS (český horolezecký svaz) vyjednává s ochranou přírody vyjímky na vstup a lezeckou činnost, které povoluje ministerstvo životního prostředí ČR po vyjádření okresního úřadu a správy CHKO. Některé zákazy jsou časově omezené z důvodu hnízdění chráněných druhů ptáků ve skalních stěnách nebo reprodukce chráněných rostlin.

Rozdělení zvláště chráněných území :
Velkoplošná chráněná území - podléhají jistému režimu, který se týká hlavně hospodářského využívání, územního plánování, nakládání s odpady, apod.

·      NP - národní park

·      CHKO - chráněná krajinná oblast

Maloplošná -

·      NPR - národní přírodní rezervace

·      PR - přírodní rezervace

·      NPP - národní přírodní památka

·      PP - přírodní památka

Okresní úřady a správy ustanovují stráž přírody, která má za úkol kontrolovat dodržování předpisů o ochraně přírody. Strážci jsou oprávněni :

·      zjišťovat totožnost osob, které porušují předpisy na ochranu přírody

·      ukládat a vybírat pokuty za přestupky na úseku ochrany přírody

·      vstupovat na cizí pozemky za určitých podmínek

 2. Národní parky

V NP je zakázáno stejně jako v CHKO tábořit, rozdělávat ohně, vjíždět motorovými vozidly mimo silnice, místní komunikace, vstupovat mimo vyhrazené cesty v první zóně, provozovat horolezeckou činnost, sbírat rostliny a odchytávat živočichy. Konkrétní přesnou podobu omezení stanovuje návštěvní řád parku, který obecně závazným právním předpisem. V níže uvedené tabulce jsou názvy jednotlivých národních parků ČR, které jsou písmeny přiřazeny k mapce.

 3. Chráněné krajinné oblasti

V CHKO je možný volný pohyb, ale je omezeno táboření, rozdělávání ohňů, vjíždění motorovými vozidly mimo určené komunikace. Zákon umožňuje orgánu ochrany přírody za určitých podmínek a z důvodu hrozby poškozování chráněného území, zejména nadměrnou návštěvností, omezit nebo zakázat vstup do první zóny CHKO. V níže uvedené tabulce jsou názvy jednotlivých chráněných krajinných oblastí ČR, které jsou číselně přiřazeny k mapce.

 4. Zásady pohybu v chráněných územích

Běžně se stává, že jsou horolezci porušovány některé zákazy :

·      Časově omezený zákaz lezení - Je z důvodu hnízdění chráněných druhů ptáků ve skalních stěnách nebo reprodukce chráněných rostlin.

·      Zákaz vstupu na skalní hrany - Na skalních hranách se nacházejí chráněná bylinná společenstva.

·      Zákaz vstupu mimo trasy - Vymezení přístupových tras ke skalám se snižuje eroze, vytváření erozních koryt a rýh, sešlapávání vegetace, atd..

·      Zákaz umělých zásahů - Hlavně u extrémně těžkých cest v hladkých převislých stěnách dochází k hloubeí chytů ve skále, což je neospraveditelné.

·      Používání magnézia - Magnézium je zakázáno používat nejen na pískovcových skalách, ale ve vybraných lokalitách (např.Bořeň).

K provozování horolezecké činnosti šetrné k životnímu prostředí stačí dodržovat některé zásady :

·      Neničit faunu a floru - Může vést nejen k zásadnímu úbytku druhu, ale k jeho vyhynutí.

·      Nevstupovat do uzavřených rezervací - Je z důvodu hnízdění chráněných druhů (hlavně na jaře a v říjním období).

·      Odnášet odpadky - Odnášení odpadků by mělo být samozřejmostí každého horolezce.

·      Zvyšování soběstačnosti - Menší počet horolezců (bez nosičů) snižuje zatížení hor.

·      Nevstupovat mimo přístupové trasy - Dochází k vytváření nových erozních koryt, rušení zvěře a poškození dosuda zachovalých přírodních celků.

·      Nepouštět volně psi - Pobíhání psů není žádoucí z hlediska ochrany ostatní zvěře.

·      Neplýtvat vodou - Štřit na horských chatách vodou, zejména teplou.

·      Nebivakovat - Omezovat bivakování mimo vyhrazená místa na minimum a při odchodu zanechat místo v původním stavu bez nevratných následků.

·      Nehlučet - Nadměrný hluk je v chráněných uzemích nežádoucí, proto je dobré se dorozumívat spíš domluvenými povely než pokřikováním.

·      Vhodně zakládat jistící prostředky - S ohledem na ochranu skal upřednostňovat zakládání postupového jištění před osazováním zbytečného množství železných prostředků (kruhy, borháky, nýty či skoby). Na pískovcových skalách, ale i na některých jiných vybraných lokalitách (např.Kozelka), se nesmí používat kovové jistící prostředky (vklíněnce).

Nepoužívat magnézium - Jeho používání se asi neobejde u extrémních cest, ale lepší je lézt o stupeň lehčí cestu bez magnézia, než přesvědčit správu chráněných území o uzavření oblasti. Navíc pro jednoho je cesta obtížnosti V. extrémnější než pro druhého cesta obtížnosti IX.

Chráněná území