Francie tak trochu jinak…

Martin Jech

V červenci se ve Francii konaly dva závody Světového poháru dospělých v lezení na obtížnost. První se konal 10. - 12. 7. v Chamonix a druhý o týden později 19. - 20. 7. v Brianconu. Díky tomu, že se mi v letošním roce podařilo nominovat i do reprezentace dospělých, mohl jsem na těchto závodech startovat.

Po domluvení ubytování a cesty s ostatními reprezentanty zbylo jen vyladit „formu“ a 8. 7. jsem zabalený na dva týdny mohl vyrazit na jih. S přestávkou v Linci a Imstu jsme 9. 7. odpoledne přijeli do Chamonix. Po rychlé registraci jsem se nechal vysadit u Lucky Havelkové, se kterou jsem byl domluvený, že u ní budu za úklid nocovat a hned jsem začal tím, že jsem jí umyl nádobí a uvařil večeři.

SP Chamonix

Hned další den začal závod kvalifikacemi mužů. Na startovní listině viselo 76 mužů ze všech částí světa a z Čech přijel kromě mě Tomáš Binter mladší a Adam Ondra.

Na technickém meetingu jsme se dověděli, že obtížnost cest stavěči přitvrdili z obvyklých 8b na 8b+ v první cestě a prý tvrdé 8b+ v té druhé. Ve výsledku to dopadlo tak, že místo obvyklých deseti topů v ten den nepadl top ani jeden. Ani od Adama, který den na to vylezl na skalách 9a OS. Ale to už předbíhám moc…

Kvalifikace začala v 9:30 a já jsem do své první kvalifikace na Svěťáku naběhl jako 6. V úvodní kolmé části jsem se vcelku prošel, ale jakmile se stěna naklopila, zastavil mě krok do boku, který jsem měl jít víc dynamicky. Snaha o návrat do výchozí pozice byla marná a následoval pád z jedenáctého chytu.

Poté, co mi ostatní reprezentanti rozmluvili ukončení lezecké kariéry a prodání materiálu, jsem se rozhodl, že co jsem nezískal v první cestě, to doženu v druhé. A ani to se úplně nepovedlo. Průběh byl podobný, jako v první cestě. Začátkem jsem proběhl vcelku bez problému. Oni ani stavěči nechtějí, aby jim lezci padali na zem, takže začátek schválně udělají lehčí, tak za 7c, aby závodníkům trochu nateklo. Potom, co jsem vlezl do převisu, jsem spadl v kroku, který opět měl být víc dynamičtější. V tomto kroku naštěstí se mnou spadlo dalších 12 lezců, i finalisté SP.

Bohužel však pro mě to znamenalo 75. místo na mém prvním Světovém poháru.

Podstatně zkušenější Tomáš Binter ml. skončil na 46. místě a naše největší naděje – Adam Ondra po solidním výkonu v první cestě, kde byl 10., udělal velkou chybu v druhé cestě, ve které při cvakání první a druhé expresky cvakl první expresku, která se mu nedocvakla a cvakl druhou. To je však proti pravidlům a Adamovi v této cestě započítali třetí chyt, což znamenalo poslední místo v cestě. V součtu s první cestou mu vyšlo nešťastné 27. Místo, tedy první nepostupové do semifinále.

Další den se konaly kvalifikace žen, kde nastoupilo 56 žen a tři zástupkyně z ČR. Nejlépe si vedla Eliška Vlčková, která skončila 50.

Vzápětí se konal závod SP v lezení na rychlost, kde nastoupila naše nejrychlejší naděje – Libor Hroza. S nejrychlejším časem kvalifikace 5,8s na 15m standardní cestě, který by v případě homologované stěny byl uznán jako světový rekord, postoupil do dalších kol. Ve čtvrtfinále bohužel udělal chybu na startu a skončil 7.

Další den následovalo semifinále a finále obtížnosti, kde se ukázalo, že stavěči světovou elitu těžce přecenili, neboť se začalo padat i ve spodní kolmé části stěny a vítěz závodu, Japonec Sachi Amma s obrovským utrpením dolezl kousek nad polovinu stěny. V ženách zvítězila Korejka Jain Kim.

SP Briancon

O týden později 19. - 20. 7. se konal hned další závod Světového poháru v Brianconu, tentokrát jen na obtížnost. Závod byl trochu zkomplikovaný Tour de France, která právě v den kvalifikací projížděla Brianconem. Kvalifikace začínala v 8:30 a já lezl hned 9. z 74 mužů. Šel jsem lézt s vědomím, že chci vylepšit výsledek z Chamonix, ale přesto jsem byl psychicky klidný. Venkovní stěna má celkem jednoduchý profil. Mírně převislá stěnka, třímetrový skoro strop a výlezová mírně převislá stěna. Přes očekávání se mi v první cestě podařilo dolézt do poloviny stropu, kde jsem spadl z důvodu, že mi nešla založit špička a v druhé cestě mi pro změnu v polovině stropu vyjela noha, jinak mohl být výsledek ještě lepší. V obou cestách mi nateklo, z čehož jsem měl po zkušenosti z Chamonix, kdy jsem v obou cestách spadl naprosto čerstvý, velkou radost. Celkem na mě vyšlo 61. místo, přičemž jsem porazil 3 semifinalisty letošního SP a Rusa, který byl 4. na MEJ v Edinburghu.

Tomáš Binter ml. zde zaznamenal také posun kupředu, když po velmi solidním výkonu ve druhé cestě za ztížených podmínek velkým horkem dosáhl 41. místa.

V ženách jsme měli opět tři mladé zástupkyně, z nichž nejlépe dopadla opět Eliška Vlčková.

A konečně naše největší naděje – Adam Ondra podal v obou cestách skvělý výkon. První topoval, v druhé skončil 5. A do semifinále postupoval ze třetího místa, zde si bohužel pohoršil na 8. místo, které bylo poslední postupové do finále, a tak jsme všichni doufali, že tam podá lepší výkon a posune se výš ve výsledkové listině. V semifinále podal naprosto úžasný výkon Sachi Amma, když poté, co mu spadl maglajzák v začátku převisu, byl schopný bez magnézia doslova vyběhnout cestu a spadl asi 2 chyty nad všemi ostatními, za což sklidil obrovský potlesk od zaplněného náměstí. Finále se konalo další den v podvečer a díky tomu, že hlavního stavěče dělal můj kamarád Jan Zbranek, se kterým stavím v Praze na Smíchoffce, mohl jsem stavěčům pomoci připravit cesty na finále. Finálová cesta mužů byla za 8c, z čehož zhruba 10m až na hranu stropu bylo tak za 8a+ (které jsem vylezl i já), po čemž následovalo 16 šílených kroků do topu (které jsem už v kuse nedal, ale všechny jsem zprvu po dvou, třech a později po jednom kroku udělal).

Hned jak jsme skončili, ale začalo pršet. A bohužel nezůstalo jen u toho. V zápětí přišla bouřka s krupobitím. Poté, co zatekly finálové cesty a diváky spláchla voda, se organizátoři rozhodli závod zrušit a vyhlásit vítěze podle semifinále. Vítězi závodu se tedy stali Sachi Amma a Jain Kim.

O dva dny později se naše mládežnická sekce zúčastnila ještě Evropského poháru mládeže v boulderingu v L´Argentiere, který nám ukázal, že v bouldrech nejsme tak silní, jak bychom si přáli a máme na čem pracovat. Nicméně to byl pro všechny dobrý trénink.

Ačkoliv bylo trochu zvláštní být téměř dva týdny ve Francii, aniž by si člověk sáhl na přírodní chyt, byla to pro mě zajímavá a důležitá zkušenost, aby další závody mohly být ještě úspěšnější.

Další závod SP se koná 1. 8. v rakouském Imstu.

Martin „Cliffhanger“ Jech