Milosrdná náruč času

Broněk Bandas

Ahoj,

já mám tu Štěpánskou korunu zafixovanou jako pěknou, lehčí cestu, ale asi jsem byl v té době ve formě :o).

Tak tuhle odpověď mně poslal Jířa na můj mailový pláč nad mým výkonem v Údolní cestě na Štěpánskou korunu v Adršpachu. Přestože bylo září a teoreticky jsem měl být dobře rozlezený, nedá se moje působení v Ádru nazvat jinak, než  že jsem „dostal na prdel“.  Pro úplnost ještě musím říct, že cesta je v průvodci klasifikována jako VIIb, ale ve vrcholovce je za VIIIa. Pro naprostou úplnost ještě musím dodat, že jsem výše zmíněnou cestu už lezl a to právě s Jířou. Bohužel  již v době, kdy už asi tak rozlezený nebyl a zavěsili jsme v cestě pytel v třetí délce.

Vzpomněl jsem si na Jířovo mail na začátku října, když jsem nastoupil do Jihovýchodní cesty na Prachovskou Jehlu. Mám jí totiž zafixovanou jako pěknou, lehčí, vzdušnou  cestu a už od nástupové spáry jsem si nebyl jistý, jestli nejsem v úplně jiné cestě. Jemné kroky, kterými jsem se dostal do sedla mezi Jehlou a Čapkou jsem si vůbec nepamatoval a  následující vzdušná hrana byla mnohem vzdušnější, než jsem si myslel.

Každý z nás určitě zná a slyšel slova o „milosrdné náruči času“ nebo strastích, které „zahladil čas“. Ve spojení s horolezectvím tahle ustálená rčení dostávají trochu jiný a pro nás horolezce nádherný význam. Zpocené dlaně, potoky adrenalinu, vyšívající nohy, stres, zima, sedřené ruce, nohy samá modřina – to všechno pomalu zmizí v té milosrdné náruči a nám zůstanou  jen samé pěkné, lehčí cesty.

Spoustu pohodových výstupů nejen v pomalu končící lezecké sezóně Vám přeje

Broněk