Vejprty ještě jednou

Václav "Meky" Hajný

Po přečtení článku „Vejprty za den“ mi letí hlavou různé vzpomínky na tuhle báječnou boulderovou oblast...

O vejprtských skalkách se dozvídám zcela náhodně v roce 1979 od kámoše Pepy (Seppa) Dirinka. Je sudetský Němec a ukazuje mi předválečné fotografie nejvýstavnější části tehdejšího Veipert-Bärensteinu... fontány, mramorová schodiště, mezi secesními vilami zimní zahrady a skály!

Dva roky se toulám jinde a „jinak“. Jako první lezecké setkání s kameny je ve starém deníku napsán březen 1981. V této době mě ovlivnily články o Johnu Gillovi – zakladateli boulderingu a Henry Barberovi z „Third classing“. Tehdy se mi přístup „horolezců“ (skalkaři teprve vznikali) k lezení zdál příliš svázaný, snad i nudný. Bouldering nabízel neomezenou svobodu! Ve spojení s Third classing báječná osvobození od uzavřených klasifikací a porovnávacích tabulek – prostě: jde to, jde to blbě, nejde to!

Samo sebou, vše bez očumování, pěkně z podlahy a pomůcek. To znamenalo bez lana... o maglajzování se mi ještě ani nezdálo. Tímto způsobem vznikly všechny cesty v období let 1981 až 1986. V roce 1986 po návratu z „kapitalistického“ Glokneru nejdu k volbám. Soudruzi (a někteří kamarádi) mi vzkazují, že se podívám leda tak do pr...le! Beru je vážně a jako vždy mířím do oblíbených Vejprt.

Výrazný zlom nastal v roce 1988. Do Kovářské, kde jsem bydlel, se přistěhoval Franta Fery Kolář. To se věru začaly dít věci! Jezdíme spolu hodně lézt, posilujme, jezdíme na kolech, vodu atd... Fery 17.5. a 17.8. přelézá tři vážné problémy – Delikátní, Plotnovou a ďábelskou Ambulanci. Samozřejmě bez lana, ale už se „práší za kočárem“.

No a pokud šlo o Ambulanci? Došli jsme 17.8.1988 k věži a tam se mrcasili a potili nějaký cizí lidi s lanem shora v „naší“ vysněný „čistý“ cestě! Feryho to evidentně dožralo a já se sotva držel. Vylezl jsem nahoru a shodil borcům lano. Fery se nafoukl a bez jediného zaváhání cestu přelezl. Než se „pachtiči“ vzpamatovali, co se vlastně stalo, byli jsme za horama!

No, a pokud jde o nápad přelézt během jediného dne větší počet cest, rovněž zavzpomínám...

V roce 1989 – v noci na kolech z Kovářské na Kozelku – další den lezení. Celkem 40 cest, z toho 25 sólo. Večer Kovářská – na kole 140 km.

V témže roce jsme si s Ferym vymysleli Krušnohorské – Hoite – Roitte. Bohužel realizuji ho sám. Franta 29.10.1989 má prvoseskok bez padáku z Vyšné Ošarpancové štrbiny v Tatrách a tím pádem na „delší“ dobu postaráno o lékařskou péči.

Vyrážím týden po Feryho Tatrách na zmiňované H-R. Ráno na kole do Vejprt, pak Kryštofky, Sfingy a Hadí Skála – ve 23⁰⁰ sedím v Hotelu Centrál a mám za sebou 3 piva, něco přes 40 km na kole a rovných 100 cest, z toho 2 provovýstupy.

Toť vše

Váš strejda (už jsem taky děda!)

Václav Meky Hajný