Otava

8.-11.11.1995

Autor: Pavel Suchopárek

 

Na tu vodu musíme. Za prvé jsme letos ještě nebyli, za druhé je sníh a za třetí prostě musíme. Cesta vlakem a autobusem s ohromným raftem je skutečně zážitek. A jsme v Rejštejně. Čekáme na Monyho, který má dorazit co vidět a přitom nafukujeme plavidlo. Pěkně z úst do šlaušku, páč jsme zapomněli hustilku.

Mony nikde, asi nepřijede. Přenášíme tedy člun k řece a vyrážíme dolů po proudu. Po březích leží něco kolem 10 cm starého zledovatělého sněhu, takže to docela jede. Vody je však málo, což nás nutí čas od času vyskočit z plavidla a vyprostit ho. Do tmy urážíme tímto stylem asi 3 km. Spíme v jakémsi opuštěném táboře a vyjukly na nás i hvězdičky.

Jeden z nejkrásnějších úseků zlatonosné řeky do Sušice sjíždíme velice rychle, neboť v noci z nějakého záhadného důvodu stoupla voda a včerejší dřina je tatam. Voda je tu čisťounká, lesy divoké a civilizace žádná. Po poledni zastavujeme u hradu Rábí. Člun svěřujeme do péče potulnému muškaři a stoupáme do vsi. Vesnička Rábí je nejmalebnější vsí ze všech nejmalebnějších vsí na světě. Hrad je zavřen.

Pokoušíme se tedy překonat mohutné hradby lezeckou technikou. Levá noha stup, pravá ruka chyt, pravá noha výklenek s okýnkem a ….HAF, HAF, HAM, už se mi sápe po noze nenasytné psisko vzrůstu maxipsa Fíka. Dále již hrad nedobýváme a usedáme raději v podhradí do hospody.

Pod Rábím se řeka nechutně mění. Zpomaluje se, ale hlavně už tu neteče voda, nýbrž pachošpínan hnusičitý (PO2ŠHU4). Končíme za šera před Horažďovicemi pod stříškou Pavučinový chajdy. Spluli jsme rovných 30 říčních kilometrů.

V devět hodin už zase pícháme do oleje pachošpínanu. Nejnudnější věc. Před každou zákrutou doufáme, že se charakter řeky změní, avšak marně.

Před Strakonicemi potkáváme u řeky dva lezce skotačit na nějakém místním kvaku a zjišťujeme, že dále se plouží řeka ještě pomaleji. Ačkoli nevěříme, že by se jakákoli tekutina mohla pohybovat pomaleji než doposud, nalomilo nám toto sdělení morál natolik, že se propícháváme znechuceni do Strakonic a balíme. To se prostě nedá!

Fotogalerie: Otava